Na první pohled se výdaje na obranyschopnost můžou zdát jako cosi zcela mimo ekonomiku. Sice se ve veřejných zakázkách na výrobu munice nebo na stavbu ranvejí na leteckých základnách hojně zapojují i české firmy, ale mnozí z nás můžou podlehnout dojmu, že po dokončení příslušné zakázky se cesty obou oborů rozcházejí: ekonomika odevzdala armádě svou práci, a tím jejich provázanost končí.
Souhlasíte s navyšováním výdajů na obranu?
To je ale hluboký omyl. Smyslem existence ozbrojených sil je chránit v rámci dané země nejen samotné životy obyvatel, ale i fyzický kapitál, který těmto obyvatelům umožňuje vykonávat své ekonomické aktivity. Jde o pole, sila, továrny, energetickou a dopravní infrastrukturu a podobně.
Čím je obranyschopnost země nižší, tím je vyšší riziko, že bude tato země napadena a její budoucí ekonomická výkonnost snížena. Výdaje na posilování obranyschopnosti se proto podobají výdajům třeba na protipovodňová opatření: v obou případech je výsledkem takových výdajů zvýšení očekávané budoucí výkonnosti ekonomiky oproti scénáři bez nich. A protože výdaje na protipovodňová opatření jsou jistě učebnicovým příkladem veřejných investic, patří do této kategorie i výdaje na obranyschopnost.
Zadlužení, které by nás nemělo znervózňovat
Ve skutečnosti něco přes polovinu výdajů na obranu – například platy vojáků nebo nafta do tanků – má povahu spotřeby, nikoliv investic; nuže v následujících odstavcích půjde jen o tu část celkových obranných výdajů, která je vydávána skutečně na investice.
Jakmile se shodneme, že výdaje na obranu lze chápat jako standardní veřejnou investici, pak se na tyto výdaje vztahuje i takzvané zlaté pravidlo veřejných investic. Podle něj by se na úhradě nákladů investice měli přiměřeně podílet ti, kteří z této investice budou mít prospěch, tedy ti, jejichž očekávaná ekonomická výkonnost – a tudíž i výše příjmů – bude díky investici vyšší, takže budou mít na splácení nákladů dané investice prostředky.
Ještě víc pomáhat Ukrajině a posílit vlastní obranu, vyzve Fiala na summitu lídrů |
A protože z nynějšího zvýšení obranyschopnosti Česka budou zdejší obyvatelé čerpat výhody po řadu dalších let, jistě je fér žádat, aby se na úhradě příslušných výdajů podíleli i oni. To jest aby investice obranného rázu byly z velké části financovány na dluh. Splácení tohoto dluhu z rozpočtových příjmů vybraných od daňových poplatníků v následujících letech bude oním kanálem, kterým se budoucí daňoví poplatníci budou podílet na úhradě nynějších investic do větší obranyschopnosti Česka.
Jistě, vedlejším nepříjemným efektem tohoto přístupu bude navýšení českého veřejného zadlužení. Pokud ale bude známo, že v pozadí vyššího dluhu je zvýšení schopnosti Česka ochránit své území a svůj budoucí ekonomický výkon, investory do českých státních dluhopisů by posun míry zadlužení nahoru neměl nijak znervózňovat. Zlaté pravidlo i naděje na chápavou reakci investorů pochopitelně předpokládají, že investice jsou navrhovány a prováděny efektivně, to jest že celkový očekávaný přínos z nich je vyšší než celkové náklady na ně. Jiné než takové investice by se ovšem vůbec neměly podnikat, bez ohledu na to, kdo a kdy je bude hradit.
Významný prorůstový impulz
Vedle popsaných příznivých efektů na výkonnost české ekonomiky očekávanou v budoucnosti ale má navýšení obranných výdajů dopady už ve chvíli, kdy se příslušné investice realizují. Z tohoto pohledu je nutno konstatovat, že jakkoliv byl vpád ruských vojsk na Ukrajinu odsouzeníhodný, čistě ekonomicky vzato platí, že výsledný tlak na vyšší obranné výdaje (v Česku a jiných zemích, které kupují část produkce českých zbrojovek) může být pro českou ekonomiku významným prorůstovým impulzem.
Počítám s třemi procenty HDP na obranu, s Trumpem se dohodneme, míní Černochová |
Obranný průmysl totiž v rámci celého českého průmyslu tradičně hraje nezanedbatelnou roli. (Přesná čísla na toto téma podle všeho neexistují. Ostatně ohraničit přesně obranný průmysl je takřka nemožné už jen v důsledku existence širokého spektra „zboží dvojího určení“). Existuje tu tedy základna, která v případě zvýšené vládní poptávky může expandovat – jakkoliv je jasné, že vzhledem k zaměření českých firem jen na některé produkty bude třeba značnou část obranných výdajů realizovat dovozem z ciziny.
Česká ekonomika inkasovala v posledních letech v důsledku zdražení energií šok, který tlačí některá průmyslová odvětví k ústupu ze slávy (nebo z Česka, případně z celé Evropské unie). Tím se uvolňují a budou dál uvolňovat lidské a další kapacity. Dá se předpokládat, že zbrojní průmysl k oborům extrémně citlivým na ceny energií nepatří. Pokud by tedy ke své případné expanzi využil právě takto uvolněné kapacity, šlo by o elegantní příspěvek k tomu, aby se česká ekonomika přizpůsobila zmíněnému šoku. Příspěvek o to elegantnější, pokud by se během takové expanze podařilo v rámci zbrojního průmyslu udržet v Česku nebo sem dostat i vývojová oddělení. Výzkum a vývoj totiž obecně patří k fázím produkce s nejvyšší přidanou hodnotou.
Na počátku případné objemové expanze českého zbrojařství a příbuzných oborů bychom si ale museli jasně a nahlas přiznat, že dosavadní tendence pokládat toto odvětví za „prašivé“ byla chybná (aspoň pokud dokážeme jakžtakž zabraňovat zneužívání jeho produkce). Barbarské chování Ruska nám bohužel připomnělo, že je to dokonce naopak: pro naše přežití může mít zbrojní průmysl klíčový význam, srovnatelný třeba se zemědělstvím.
