Za prvé, kdo je to kontraktor? Jde o zaměstnance soukromé firmy napojené na bezpečnostní sektor, tedy např. zbrojovky či „sekuritky“. Zpravidla se jedná o výborně vycvičené lidi – bývalé příslušníky speciálních jednotek, kteří zjistili, že si v soukromém sektoru vydělají víc. Jejich nasazení podél pravidelných vojenských jednotek není ničím novým – Američané k němu sahali v Afghanistánu i Iráku.
Trump: Každý hovor s Putinem je skvělý, ale pak dopadnou bomby a já se rozzlobím |
Vražda amerických kontraktorů v Iráku se stala například záminkou k druhé bitvě o Fallúdžu v roce 2004. Kontraktoři napojení na zpravodajskou službu CIA zase odvraceli útok na americkou ambasádu v Benghází v roce 2012, který málem stál křeslo tehdejší ministryni zahraničí Hillary Clintonovou. Dva z nich při tom zahynuli.
Za druhé, proč kontraktoři? Trump chce očividně dodržet svůj slib, že na Ukrajinu nevkročí bota amerického vojáka. Chrání se tak před hněvem svého voličského jádra, které je velmi izolacionistické a nepřeje si žádné zatahování USA do dalších „nekonečných válek“. Na podobných pozicích stál až donedávna sám Trump. Mnohé se ale změnilo s jeho úspěšně provedeným útokem na Írán z letošního června.
Prezident pochopil, že inteligentní použití síly mu může přinést politické body – a to i z míst, ze kterých by se toho jinak nikdy nedočkal: z liberálního tisku The New York Times a The Washington Post a dokonce i z některých částí Demokratické strany. A není nic, co by Donald Trump miloval víc než chválu – zejména od lidí, kteří jím jinak opovrhují a on přitom vždycky dělal tolik proto, aby si vysloužil jejich respekt.
Zajistíme vzdušný štít nad Ukrajinou. USA naznačují poválečnou ochotu pomoci |
Za třetí, proč teď? I šéf Bílého domu chápe, že ruský prezident Vladimir Putin je slizký jako úhoř. Svým způsobem mu imponuje a nikdy se tím ani dvakrát netajil. Šéf Kremlu pro něj představuje archetyp silného lídra, který rozdrtil opozici, zrušil svobodná média a vládne de facto neomezeně posledního čtvrt století. Velmi rád by s ním uzavřel opravdovou mírovou dohodu, ale chápe, že takový podnik by se mohl změnit v katastrofální prohru – a Trump prohry nemá rád. Proto chce Ukrajinu zajistit proti jakékoli další agresi, která by mohla být šrámem na jeho jinak dokonalé image mírotvůrce, na které si momentálně zakládá víc než na čem jiném.
Za čtvrté, co na to Putin? Zatím nevíme. Rusové se snaží hrát svou oblíbenou protahovací hru a mezitím dál vesele válčit. Cílem je krůček po krůčku, kilometr po kilometru osekávat ukrajinskou obranu a do jakýchkoli budoucích mírových jednání – která jednou skutečně přijdou – tak vykročit z pozice síly. Je to strategie zatím úspěšná, ale potenciálně velmi zrádná. Dokonce i Trump pozná falešného hráče, a kdyby Rusové v únoru nabídli alespoň parodickou podobu ústupků, pravděpodobně by jim to zbaštil i s navijákem. Teď už to tak jednoduché (doufejme) nebude.
