Před půl stoletím, po válce ve Vietnamu, ta scéna evokovala levicové vidění světa spatřující za vším imperiální zájem o suroviny. Hlavně o ropu, neboť Američané měli za sebou zážitek ropného embarga arabských zemí. Poprvé ochutnali, jaké to je, když se benzin distribuuje jen omezeně.
Možná v Hollywoodu časem vznikne film o závěru války na Ukrajině. O tom, jak Washington s Kyjevem uzavřely dohodu, že Američané budou těžit na Ukrajině vzácné zeminy (surovina nezbytná jako zdroj kovů pro branži IT). Dnes ji mají podepsat prezidenti Trump a Zelenskyj. O tom, že o podobnou dohodu se snaží i EU. O tom, že Rusko, které už tři roky proklíná „kolektivní Západ“, se teď samo lísá k Trumpovi s tím, že americkým těžařům nabízí svá vlastní ložiska vzácných zemin – mimochodem, pátá největší na světě.
EU nabídla Ukrajině vlastní dohodu o těžbě nerostů, má být výhodnější než od USA |
Možná v tom filmu nějaký mladý nadějný herec, fešák v roli idealisty, pak nevěřícně řekne: „Tak to všechno bylo jen kvůli vzácným zeminám?“
Záruky zajímají jen Ukrajinu
Je to samozřejmě nadsázka, fabulace. Nicméně v dnešním světě sílí dojem, jako bychom se v lecčems vraceli o sto i více let nazpět, do éry „starého dobrého imperialismu“. Do doby, kdy u Verdunu umíraly statisíce vojáků, aniž by se linie bojů pohnula víc než o stovky metrů. Do doby, kdy impéria – tehdy německé, ruské, britské a francouzské – zápasila o své zájmy, o své přístupy k mořím, železnicím a zdrojům surovin.
Pro jistotu zopakujme. Srovnání s dneškem je nadsázka, ale cosi na ní je. Ze všech účastníků jen Ukrajinci mají zásadní zájem na něčem, co skutečně ovlivní konec války a život po ní – na bezpečnostních zárukách. Prezident Trump záruky pro Ukrajinu ze strany USA jasně odmítl. S tím, že se o ně má postarat Evropa.
Dohoda o nerostech je blízko, peníze od Ukrajiny dostaneme zpět, řekl Trump |
Je to něco, co mnohým vyráží dech. Ale historicky vzato to nejsou nové postupy. Roli surovin ve válkách a strategických konfliktech můžeme ilustrovat dobrých tři sta let.
Komu v Evropě se nelíbí, jak Amerika usiluje o zisk z těžby na Ukrajině, ať si vzpomene, jak evropští imperialisté před sto padesáti lety prosazovali své zájmy v Číně. Když Britové chtěli do oslabené Číny vyvážet opium, ale Čína se tomu bránila, vedlo to až k opiovým válkám. Jistěže tomu teď nebudeme tleskat, ale pro pochopení nynějších poměrů a Trumpovy politiky to má svůj význam.
Kde se u nás vzala cukrovka
Osmnáctému století dominoval cukr. Vyráběl se v Karibiku ze třtiny a lodě ho dopravovaly do Evropy. Když ale Napoleon vyhlásil kontinentální blokádu, zákaz obchodu s Británií a jejími koloniemi, dovoz ustal. Prusko vyrukovalo s náhražkou, cukrovou řepou. Tehdy začala éra cukrovky i u nás, éra českého cukrovarnictví trvající dvě stě let. Bylo to „díky“ válce a blokádě.
USA neposkytnou Ukrajině bezpečnostní záruky, musí to udělat Evropa, řekl Trump |
Devatenáctému století dominovala bavlna. Málo se ví, že na začátku občanské války v USA Británie váhala, zda nemá uznat jižní Konfederaci. Ne kvůli otrokářství, to sama potírala. Ale představa, že skončí dovoz bavlny z amerického Jihu pro textilky v Manchesteru, působila pro Brity brutálně.
Dvacátému století dominovala ropa. I proto wehrmacht dobýval Stalingrad a ropná pole pod Kavkazem. Ložiska ropy do velké míry stála za občanskou válkou v Nigérii (Biafra). Arabské ropné embargo – po jomkipurové válce s Izraelem – vyděsilo svět. To vše vedlo k citovanému výroku Roberta Redforda ve filmu Tři dny Kondora.
Digitální svět hladoví po energii
Že to vše už je minulost? Že 21. století je spíš nemateriální, když jeho hlavní surovinou jsou informace a data? Že imperiální postupy ztratily své opodstatnění? Pro idealisty to tak jistě platí. Ale praktici věděli a vědí své.
I nehmotná data potřebují materiální nosiče. Zpracování dat potřebuje velmi účinné chlazení, tudíž i velmi stabilní příkon elektřiny. Nejde až tak moc o web. Přenos jednoho gigabytu dat si žádá asi 1,8 kWh elektřiny a přenos jedné webové stránky asi tisíciny tohoto množství. Ale technologie jako streamování nebo blockchain používají gigantické objemy dat. Streamujete-li dvouhodinový film, znamená to spotřebu 7,2 kWh.
Zelenskyj přijede do USA podepsat dohodu o nerostech, uvedl Trump |
Uzlové body internetu mají energetickou spotřebu asi jako čtyřsettisícové město a globálně internet pohltí asi pět procent světové elektřiny. K tomu dodejme nezbytnost spotřeby kovů ze vzácných zemin a výsledek je očividný. I když žijeme ve zdánlivě nemateriálním a digitálním 21. století, spíš stoupají požadavky na stálý přísun energie (chlazení datových center musí být permanentní, nezávislé na intenzitě slunečního svitu a větru) i na přísun surovin.
Z tohoto podhoubí se líhnou různé zájmy, pnutí i emoce, prostě „starý dobrý imperialismus“, jak byl znám před sto lety. K jeho ztělesněním patří americko-ukrajinská dohoda o těžbě (a cestě k míru). Je spíše suchá a byrokratická než hezká a bezpečnostní. Ale nenašel se nikdo, kdo by dokázal vymyslet a prosadit nějakou lepší a účinnější.
