Válka se tak postupně transformuje z přímého střetu mezi státy do širší regionální konfrontace zahrnující proxy organizace, námořní trasy i energetickou infrastrukturu.
Výrazný pokles íránských útoků
Na začátku konfliktu, na přelomu února a března, Írán zahájil masivní údery proti Izraeli i státům Perského zálivu. Jen proti Spojeným arabským emirátům bylo například 1. března odpáleno přibližně 332 dronů, 28 balistických raket a dvě střely s plochou dráhou letu během jediného dne. O den dříve, 28. února, šlo o 209 dronů a 137 balistických raket.
Izraelská armáda zahájila pozemní operaci v jižním Libanonu |
V posledních dnech je však situace výrazně odlišná. Denní počty útoků klesly přibližně na 20 až 40 dronů a jen několik balistických raket. Například 13. března bylo zaznamenáno přibližně 27 dronů a devět balistických střel, zatímco 14. března šlo o přibližně 33 dronů a devět balistických raket. Tento dramatický pokles naznačuje, že společná letecká kampaň Izraele a Spojených států postupně ničí íránskou schopnost provádět rozsáhlé raketové salvy.
Írán je stále schopen provádět jednotlivé útoky a narušovat regionální bezpečnost, ale objem palby už nedosahuje úrovně z počátku konfliktu.
Systematické ničení íránského obranného průmyslu
Americká a izraelská kampaň se v posledních dnech přesunula od čistě obranných operací k systematickému ničení infrastruktury, která umožňuje výrobu a nasazení raket a dronů. Spojenecké údery se zaměřují především na průmyslové zóny napojené na íránský obranný průmysl, výrobní závody produkující komponenty balistických raket a elektronické systémy používané ozbrojenými silami.
Údery zasáhly například průmyslové zóny v Isfahánu, Aráku a Šírázu i výzkumné instituce spojené s íránským raketovým a kosmickým programem. Zásadní je také ničení radarů, systémů protivzdušné obrany a velitelských center, což umožňuje izraelskému letectvu operovat stále hlouběji nad íránským územím.
Charg - citlivý bod energetické války
Jedním z nejvýznamnějších zásahů byl útok na vojenskou infrastrukturu na ostrově Charg v Perském zálivu. Tento ostrov je hlavním logistickým centrem íránského exportu ropy a zároveň důležitým bodem pro kontrolu námořní dopravy v oblasti Hormuzského průlivu.
Z vojenského i ekonomického hlediska je však velmi pozoruhodné, že ani Spojené státy, ani Izrael zatím nezaútočily na samotnou ropnou infrastrukturu ostrova. Údery se zaměřily výhradně na vojenské objekty, radary a sklady munice.
Klenot íránského ropného exportu v plamenech. Útoky USA na Charg děsí i Čínu |
Tento přístup ukazuje, že obě strany konfliktu si uvědomují extrémní ekonomická rizika přímých útoků na energetickou infrastrukturu. Pokud by Spojené státy zničily ropný terminál na Chargu, Írán by okamžitě přišel o většinu svých rozpočtových příjmů z exportu ropy. Takový krok by však téměř jistě vedl k okamžité reakci Teheránu v podobě systematických útoků na ropné terminály a rafinerie v Perském zálivu. Výsledkem by bylo rozsáhlé ničení energetické infrastruktury v Saúdské Arábii, Spojených arabských emirátech nebo Kuvajtu a prudký nárůst cen ropy na světových trzích.
Energetická spolupráce Íránu s Ruskem
Energetická dimenze konfliktu se zároveň promítá do spolupráce mezi Íránem a Ruskem. Teherán se snaží diverzifikovat export ropy a hledá alternativní trasy mimo Perský záliv.
Jednou z těchto cest je přeprava ropy přes Kaspické moře do Ruska, odkud může být transportována ropovodní sítí do přístavu Novorosijsk na Černém moři. Odtud by byla exportována na světové trhy pomocí ruských tankerů. Tento model umožňuje Íránu částečně obcházet tlak v Perském zálivu a zároveň zapadá do širší spolupráce Moskvy a Teheránu při obcházení sankcí.
S Íránem jsme v kontaktu, říká Rusko. Pošle tam vojáky, očekává Zelenskyj |
Hormuzský průliv a hrozba minové války
Další klíčovou dimenzí konfliktu je situace v Hormuzském průlivu. Írán zatím použil jen velmi omezené množství námořních min. Podle dostupných informací bylo položeno méně než deset min, přestože se před válkou odhadovalo, že Írán má ve skladech až deset tisíc námořních min.
Existují dvě možná vysvětlení. Část minových zásob mohla být zničena během amerických úderů na námořní infrastrukturu. Druhou možností je strategická zdrženlivost Íránu. Plnohodnotné zaminování Hormuzského průlivu by téměř jistě vedlo k masivní americké reakci, která by pravděpodobně zahrnovala systematické zničení ropné infrastruktury na ostrově Charg.
Trump pohrozil spojencům v NATO. Mají se podílet na ochraně Hormuzského průlivu |
Írán se proto zatím snaží narušovat dopravu pomocí dronů, raket a hrozeb min, aniž by vyvolal totální eskalaci.
Húsíové a hrozba blokády Bab al-Mandab
Další potenciálně velmi nebezpečnou dimenzí konfliktu je situace v Rudém moři. Doposud se jemenské hnutí Húsíů do války přímo nezapojilo, ale nyní jeho představitelé pohrozili, že na podporu Íránu zablokují průliv Bab al-Mandab, který spojuje Rudé moře s Adenským zálivem.
Tato vodní cesta je klíčovou obchodní trasou mezi Evropou a Asií, protože přes ni vede spojení se Suezským průplavem. Pokud by Húsíové dokázali průliv skutečně zablokovat, znamenalo by to dramatické narušení světového obchodu, včetně dodávek ropy a zkapalněného zemního plynu.
Otázkou však zůstává, zda mají Húsíové po loňských rozsáhlých náletech Izraele a Spojených států skutečně kapacitu takovou operaci provést. Tyto údery výrazně poškodily jejich radarové systémy, sklady raket i logistickou infrastrukturu. Pokud by se však Húsíům podařilo narušit dopravu v Bab al-Mandab, mohlo by to vyvolat výrazný růst inflace a zpomalení ekonomického růstu nejen v Evropě, ale i v dalších částech světa.
Libanon - druhá hlavní fronta války
Libanon se nyní definitivně stává druhou hlavní frontou regionální války. Izraelské obranné síly dnes zahájily rozsáhlejší pozemní operaci na jihu Libanonu zaměřenou proti infrastruktuře Hizballáhu jižně od řeky Lítání.
Cílem operace je obsadit klíčové oblasti, vytlačit jednotky Hizballáhu dále na sever od izraelské hranice a systematicky rozebrat vojenské pozice, sklady zbraní, odpalovací zařízení raket a logistické uzly, které Hizballáh vybudoval v jižních libanonských vesnicích během posledních let.
Izraelská armáda již v předchozích dnech přesouvala na sever významné posily a nyní zahájená operace je vyústěním těchto příprav. Do prostoru byly nasazeny další divize, brigády a ženijní jednotky, které mají za úkol nejen bojovat s jednotkami Hizballáhu, ale také systematicky ničit jeho podzemní infrastrukturu, sklady raket a velitelská stanoviště. Současně se k hranici přesouvaly tanky a obrněné transportéry, což signalizovalo přípravu na širší pozemní manévr.
Z vojenského hlediska jde o zásadní posun ve válce. Otevření pozemní fronty v Libanonu znamená, že konflikt se může proměnit v dlouhodobější konvenční operaci. Izrael se tím snaží odstranit jednu z hlavních regionálních pák Íránu, kterou je právě Hizballáh.
Írán slábne, ale válka se rozšiřuje
Současný vývoj konfliktu ukazuje dvě paralelní reality. Na jedné straně se zdá, že americko-izraelská kampaň skutečně výrazně oslabila íránské raketové a dronové kapacity. Pokles denních útoků z několika stovek dronů na několik desítek naznačuje, že údery na výrobní infrastrukturu a odpalovací zařízení mají reálný dopad.
Spustí Trump pozemní operaci v Íránu? Rizika jsou obrovská |
Na druhé straně se konflikt postupně rozšiřuje do dalších regionů. Libanon se stává druhou hlavní frontou války, zatímco situace v Hormuzském průlivu a potenciální blokáda Bab al-Mandab mohou mít zásadní dopad na globální energetické trhy a mezinárodní obchod.
Vojensky tedy Izrael a Spojené státy postupně oslabují schopnost Íránu vést rozsáhlou raketovou válku. Strategicky však konflikt zůstává velmi nebezpečný, protože čím více se Írán dostává pod tlak, tím více se může uchylovat k asymetrickým nástrojům, ekonomickému vydírání a aktivaci regionálních proxy sil. To znamená, že i když přímá palebná síla Íránu slábne, riziko širší regionální eskalace zůstává vysoké.
