Byl to vojenský pakt známý tím, že v srpnu 1968 zaštítil invazi do Československa (aby se neříkalo sovětská, nota bene ruská okupace, ale ono se to stejně říkalo). Kromě Sovětského svazu zahrnul Československo, Polsko, Maďarsko, NDR, Bulharsko, Rumunsko a Albánii. Ta v roce 1968 vystoupila, zatímco Rumunsko se invaze proti pražskému jaru neúčastnilo. Ale to byl maximální rozsah odporu vůči Moskvě, který se ve Varšavské smlouvě projevil.
Tušíte například, že prvních pět let (1955–1960) byl vrchním velitelem Varšavské smlouvy maršál Koněv? Ale i když Koněv brutálně převálcoval maďarské povstání na podzim 1956, Varšavskou smlouvu k tomu nepotřeboval – vystačil si s Rudou armádou. A když Moskva v roce 1981 usoudila, že je třeba potlačit polskou rebelii (Solidaritu), raději se toho chopil sám polský generál Jaruzelski.
Jen Putin není „chcimír“. Bude příměří, jsou-li pro všichni od Kyjeva přes EU až po Trumpa? |
Úhrnem tedy lze říci, že za 36 let svého trvání prošla Varšavská smlouva bojovým nasazením jen jednou – v roce 1968 proti Československu. I proto byla formálně rozpuštěna 1. července 1991 v Praze.
Má smysl o ní dnes psát? Do jisté míry ano. Nikoliv historicky, to je téma pro specialisty. Ale ve smyslu stále víc opakovaného ruského narativu o „prvotních příčinách“ války na Ukrajině.
Mohou za to nacisté, či NATO?
Kdykoliv přijde řeč na přímé jednání o konci války na Ukrajině, na příměří, ba snad i na mír, z Moskvy se ozve výstraha. Ano, nejsme proti, ale především se musí řešit „prvotní příčiny“ té války. Zastavení bojů, příměří, mír, to vše je pro Putina až sekundární či ještě hlouběji v pořadí priorit.
Ale co přesně jsou ty „prvotní příčiny“ války? To už Moskva tak jasně a jednoznačně neříká. V různých dokumentech či projevech se příčiny války zmiňují, ale tak gumově, že umožňují různé argumentační hrátky. A pokud mohly tyto příčiny vyargumentovat invazi na Ukrajinu, nebyl by problém je upravit tak, aby vyargumentovaly invazi i jinam.
Zákaz bolševických symbolů nezajistí vyrovnání s minulostí. Vůbec nikomu |
Když prezident Putin 24. února 2022 ohlašoval začátek ruské invaze, hovořil o „denacifikaci a demilitarizaci“ Ukrajiny. Co to má znamenat v praxi? Mají být usvědčení nacisté popraveni, paušálně postřílení nebo „jen“ deportováni na Sibiř? Má se stejně naložit se všemi Ukrajinci, kterým se ruská invaze (či nadvláda „ruského světa“) nelíbí? Těžko říci. Ruským občanům to stačí zdůvodnit takhle gumově, zato emočně, že. Jenže ať by to v praxi vypadalo tak nebo tak, znamenalo by to návrat před rok 2014, instalaci režimu v Kyjevě lísajícího se k Moskvě.
Ale o dva měsíce dříve to bylo řečeno jinak. Když 17. prosince 2021 Rusko zveřejnilo návrh smluv s USA a NATO (spíš ultimát, v textu nebyly vynechávky pro kompromisní formulace, které vzniknou až při jednání), vyžadovalo návrat před květen 1997. Do doby před rozšířením NATO, které bylo z pohledu roku 2021 už dávno uskutečněné.
A teď hádejte sami. V čem najdete „prvotní příčinu“ války na Ukrajině? V údajné nacifikaci Ukrajiny? (Připomeňme, že banderovské party tam byly, ale vláda je nereprezentovala.) Nebo v rozšiřování NATO? A pokud by platilo to druhé, znamenalo by rozšíření NATO na východ v letech 1999–2021 porušení nějaké závazné smlouvy?
Lipavský převzal symbol zániku Varšavské smlouvy. Důležitý kus historie, řekl |
Léta se říká, že když prezidenti Bush starší a Gorbačov v prosinci 1989 ukončili studenou válku na lodi u Malty, padl tam slib nerozšiřování NATO. Je to možné, leč dokázat to nejde. Žádný dokument, natož právně závazný, tam podepsán nebyl. Z hlediska dnešních politiků i historiků je to možná škoda. Ale může to vytvářet „prvotní příčinu“ války na Ukrajině?
Co lze dokázat a co ne
Po 36 letech se s tím už nic nenadělá. Zato se uvažuje o skutečných úmyslech Ruska či spíše se jimi straší. Třeba chystanou ruskou expanzí do střední Evropy. Takový scénář neprokázaly žádné zpravodajské služby, žádné diplomatické signály, žádné ekonomické ani vojenské kroky, zní protiargument. Dost na tom je, ale nelze to dokázat.
Jasně, za normálních okolností se to samozřejmě dokazovat nemusí, řeknete si. Ale v situaci, kdy Rusko už tři roky vede invazi, kdy ještě počátkem února 2022 říkalo, že strašení invazí je jen hysterie Západu, ale pak přišla tvrdě a plošně, přichází ke slovu jindy vysmívaná zásada předběžné opatrnosti.
Putinovým cílem bylo obnovení Varšavské smlouvy, prozradil Biden |
V podmínkách, kdy Rusko je už jedinou silou (Ukrajina, Trumpova Amerika i EU tak či onak usilují o mír), jež neskrývá chuť k pokračování války na Ukrajině, přicházejí na mysl otázky. Nepatří z pohledu Ruska k „prvotním příčinám“ války i rozpuštění Varšavské smlouvy? Neporušil tento akt „kolektivního Západu“ (zemí, jež právě vyklouzly ze sféry vlivu Moskvy) a „zrádce Gorbačova“ životní zájmy Ruska? Nepotlačil zásadu, že kam jednou vstoupil ruský voják, se musí udržet ruský vliv?
Ve skutečnosti to takhle horké není. Napsal jsem to schválně provokativně a přepjatě. Jistěže ty výstrahy nelze podložit konkrétními zprávami, natož dokázat. Ale stejně tak nelze dokázat tezi, že Rusko si vystačí s „ochranou ruského světa“ na Donbase a žádné další úmysly nemá. Takže lépe je být ve střehu.
