14. ledna 2008 9:20 Lidovky.cz > Zprávy > Názory

Ve věci Romů se Čunek zásadně mýlí

PRAHA Předseda KDU-ČSL se na páteční programové konferenci opět pustil do romského tématu rázně a ambiciózně. Není příliš obtížné na základě argumentů poukázat na jeho omyly.

Obtíž však spočívá v tom, že tyto v zásadě neudržitelné názory jsou neseny na vlně obecné averze vůči Romům. Na tom ostatně byla dosud postavena i popularita pana Čunka, která by v normálním čase i ve vyspělé demokratické společnosti nebyla udržitelná.


Dotknu se prvního tvrzení: „Romská kultura může být v rozporu s listinou lidských práv.“ Pan Čunek nepochopil podstatu programu integrace Romů do společnosti, který je programem vládním, a měl by o něm tedy být dobře informován. Podstatou této integrace je dosáhnout, aby každý Rom byl rovnoprávným občanem ve společnosti, kde žije, a to v právech i povinnostech, a aby současně udržoval a kultivoval svoji příslušnost k národnostní menšině s vyhraněnými rysy své kultury, historie, jazyka a podobně.

Pan Čunek nechce vědět, a potvrdil to mnohokrát, že Romové dnes nepředstavují jen skupinu ubožáků, pohybujících se na sociálním dně, ale i dynamicky se rozvíjející pospolitost vzdělanců, kteří si zakládají na své profesionální kariéře, a nikoliv pouze na své etnické příslušnosti, kterou však nepopírají.

Tato skupina není považována za Romy! Dávno v ní již neplatí principy starého romského patriarchátu, jaké snad mohou ještě platit v romských osadách na východním Slovensku. Vláda by přece nemohla přijmout program, který by byl v rozporu s Ústavou České republiky. Výzkumníci se mýlí Pan Čunek se tu hodlal zaštítit názory kulturních antropologů z plzeňské univerzity, k nimž inklinoval i nebohý Viktor Sekyt, bývalý úředník kanceláře Rady vlády pro záležitosti romské komunity.

Tomáš Hirt, kulturní antropolog, velmi střízlivě vyjádřil své názory v sobotních LN, které rozhodně nevyzněly jako podpora pana Čunka („Je zřejmé, proč to dělá“, LN 12. 1.). To mne potěšilo. Věci jsou daleko složitější, souhlasím s Hirtem, než jak nám je podává pan Čunek. Podstatou tvrzení kulturních antropologů z plzeňské univerzity, dovolím si jen stručně připomenout, je tvrzení o „kultuře chudoby“, kterou údajně vyznávají Romové v osadách na východním Slovensku, kde lidé kolem Hirta své průzkumy prováděli.

Činili ovšem všeobsáhlé závěry z průzkumů omezených jen na celkem malý prostor obývaný Romy, a to ještě v situaci, která se už většiny Romů netýká. Romské osady jsou v podstatě skanzenem. To je zásadní pomýlení těchto výzkumníků. Tuto poznámku činím na základě diskusí, které jsem již mnohokrát vedl s nimi i na stránkách odborného tisku a v rámci své nedávné funkce místopředsedy Rady vlády pro záležitosti romské komunity.

Připouštím, že tato záležitost je ještě otázkou neskončené a neuzavřené diskuse o vedení programu integrace Romů do společnosti. Káže vodu, pije víno Vše, co pan Čunek říká dále, působí z jeho úst krajně nedůvěryhodně. Káže vodu a pije víno, abych se držel jeho rádobykřesťanského angažmá. Narážím tím na jeho další stanovisko, s nímž mohu tentokrát souhlasit, totiž: „Řešení problémů romské populace se neobejde bez snížení hustoty obyvatelstva.“ Škoda, že tuhle přijatelnou zásadu pan Čunek neosvědčil jako starosta radnice ve Vsetíně a vyrobil romské ghetto jako hrom, když všechny Romy, a nikoho jiného než Romy, nahnal do jakýchsi kontejnerů, pro trvalé bydlení nezpůsobilých. Ostatně podle něj se řídí spousta jiných radnic v této zemi, ke své vlastní škodě i ke škodě sociálně slabých Romů.

Třetí pochybení páně Čunka tkví v jeho tvrzení, že neexistuje jasná a ucelená koncepce politiky sociálního včleňování. Připravovaná agentura to nespraví. Není to tak docela pravda.

Jasná a ucelená vládní koncepce integrace Romů tu je už od roku 2000. Problém je ovšem v tom, že vláda sama ji nerespektuje, a tudíž nečiní ani kroky k realizaci docela rozumných návrhů v této koncepci. Včetně toho všeho, o čem se ještě zmiňuje pan Čunek: vzdělávání romských dětí a jejich motivace ke studiu, aktivní politika zaměstnanosti, boj proti segregaci v bydlení i ve školách, oprávněnost a užitečnost fungování rodiny ve výchově dětí a další.

Pravda, romská rodina je poněkud jiná než „česká“, ale nikoliv ve smyslu, který jí nespravedlivě přisuzuje pan Čunek. Je jen soudržnější než ta česká, a to je spíše dobře než špatně. Sekyta tu Čunek špatně interpretuje.

Jedna věc je ovšem program, druhá jeho realizace. Tady to silně skřípe ze všech stran. Ze strany Romů, ze strany státu i celé společnosti. Ale to je už jiné téma.

Karel Holomek, Společenství Romů na Moravě, Lidové noviny

Najdete na Lidovky.cz