Afghánistán, Eritrea, Rwanda nebo Albánie. Těmto zemím by Farage zaplatil v přepočtu skoro šedesát miliard korun za to, že by na svém území přijali přistěhovalce.
„Jediným způsobem, jak zastavit čluny s migranty, je zadržet a deportovat úplně každého, kdo takto k břehům Británie přicestuje. Během několika dnů přestanou čluny s migranty připlouvat. Nikdo nebude chtít platit překupníkům za to, aby se k nám dostal. Jakmile někdo přijede do Spojeného království nelegálně, bude zadržen a deportován a nikdy, nikdy mu nebude dovoleno zůstat. Tečka,“ hřímal Nigel Farage na tiskové konferenci v Oxfordu. Mluvil o hrozbě „velkých občanských nepokojů“, které jsou podle něj už blízko.
Farage chce deportovat přes půl milionu migrantů, zemím zaplatit miliardy |
Návrat tváře brexitu
Imigrace a hrozba, to jsou témata, v kterých je Nigel Farage jako doma. Sázka na strach z migrantů už mu jednou vyšla. Obava z přistěhovalectví byla hlavním motorem brexitu. Tehdy měla apokalypsu přivodit invaze z východní Evropy. Nigel Farage strašil rumunskými zločineckými gangy i levnými polskými dělníky. Ti první měli poctivé Brity okrást a ti druzí je připravit o práci. Čechy, kterých přece jen nepřicestovalo do Británie za prací tolik, Farage naštěstí nezaregistroval. Proto se také hvězdou jeho mítinku před volbami do Evropského parlamentu, které Nigela Farage naposledy vynesly do tohoto vrcholného orgánu Evropské unie, mohl stát český euroskeptik Václav Klaus.
Odchod Británie z Evropské unie byl bolestný a složitý a v parlamentních volbách, které ho provázely, se ideový guru brexitu odměny nedočkal. Jeho tehdejší Strana brexitu nezabodovala a Nigel Farage na čas zmizel ze scény. Nekončící příliv migrantů se však pro něj stal doslova požehnáním. Vláda Keira Starmera evidentně nemá jasný plán, jak přistěhovalectví zastavit. Naopak Farageova vize je prostá: deportace a zase deportace. Je to ale proveditelné?
Zdá se, že i v Británii přestávají voliči věřit tradičním stranám. Stane se Farage příštím premiérem? |
Administrativně vzato lze z Británie téměř okamžitě odvézt zhruba sto tisíc lidí, kteří aktuálně čekají na vyřízení azylového řízení. Ty mají britské úřady více méně pod kontrolou. S těmi dalšími je to složitější. Ve Spojeném království je bezpochyby velký počet lidí bez řádného povolení k pobytu. Buď jim propadlo, nebo ho nikdy ani neměli. Kde je ale hledat? Navíc v zemi, kde není povinný občanský průkaz či jiná jasná forma identifikace? Předpokládalo by to permanentní policejní zátah, který by občas někoho zachytil.
Matematicky vzato, plán reformistů navrhuje deportovat čtyřiadvacet tisíc lidí měsíčně, což znamená zhruba pět letadel každý den. Každý letoun by musel samozřejmě doprovázet patřičný počet policistů. Před odletem by museli být lidé určení k deportaci někde umístěni. To by předpokládalo postavit vazební zařízení podobná věznicím. To je ale extrémně drahé.
Vybudovat jedno nové vězeňské lůžko dnes přijde na půl milionu liber (v přepočtu asi 14 milionů korun). Pokud by tedy reformisté opravdu hodlali vybudovat detenční zařízení pro dodatečných čtyřiadvacet tisíc lidí, náklady by byly astronomické. K tomu připočtěme platby často pochybným režimům za přijetí uprchlíků. O tom, jaký by mohl být osud deportovaných běženců (včetně žen a dětí) například v Talibanem ovládaném Afghánistánu, raději nespekulujme.
Bez změny zákonů to nepůjde
Na každý pád, technická a ekonomická stránka celého plánu je jedna věc. Mnohem spornější je rozměr politický či lidskoprávní. Aby bylo možné lidi bez dokladů a bez legálního pobytu ve Velké Británii deportovat, musely by se změnit zákony. I tady má Farageova strana řešení. Británie by zrušila zákon o lidských právech z roku 1998, který do britské legislativy začleňuje práva plynoucí z Evropské úmluvy o lidských právech. Strana Reform UK navrhuje vlastní lidskoprávní zákony. Ty by se však vztahovaly jen na občany Spojeného království a osoby, které tam legálně pobývají.
Přelomová dohoda Velké Británie s Francií. Přinese kýžené řešení migrační krize? |
Experti varují, že opuštění Evropské úmluvy o lidských právech by mělo dalekosáhlé následky. Například by podkopalo právní základ tzv. Velkopáteční dohody, která ukončila více než třicet let trvající konflikt v Severním Irsku. Farage navrhuje uzavřít novou podobu Velkopáteční dohody. Znovuotevřít by musela Británie i jednání s Evropskou unií o brexitové dohodě. Ta totiž také jasně říká, že obě strany (Spojené království a EU) budou „respektovat základní práva a právní principy, jak se odrážejí zejména v Evropské úmluvě o lidských právech“. Přistoupila by na to Evropská unie?
Mluvčí Downing Street reagoval, že „každý, kdo navrhuje znovu projednat Velkopáteční dohodu, to nemůže myslet vážně.“ Předseda vlády uvedl, že „lidé, kteří připlují nelegálně k britským břehům, budou rychle deportováni“. To předpokládá dohoda mezi Británií a Francií. Disproporce mezi počtem připlouvajících a potenciálně deportovaných migrantů je zřejmá. Podle premiéra Keira Starmera jde ale v tomto případě především o princip: opuštění Evropské úmluvy o lidských právech by pro Británii znamenalo zařadit se bok po boku zemí, jako je Rusko a Bělorusko. Ty jsou totiž (vedle Vatikánu) jedinými zeměmi Evropy, které úmluvu nepodepsaly.
S kritikou přispěchal i zastupující šéf Anglikánské církve, arcibiskup z Yorku, Stephen Geoffrey Cottrell. Podle něj nepředstavuje dlouhodobé řešení a navíc by Velkou Británii dovedl do izolace. Dost možná by s ním měly problém i britské soudy. Vzpomeňme plán deportovat žadatele o azyl do Rwandy, který soudy opakovaně blokovaly. A to ani není řeč o tom, jak by reagovala britská veřejnost na to, že by peníze z jejích daní dostával třeba Taliban za to, že by v Afgánistánu držel migranty, kteří připluli k britským břehům.
Proč, to ilustruje karikatura zveřejněná v deníku Gaurdian. Uprostřed kabiny letadla připraveného k odletu stojí na místě letušky Nigel Farage a cestujícím říká: „S ohledem na to, kam jedete, nemá smysl, abych vám teď dával bezpečnostní instrukce“.
Farage slibuje Britům masové deportace migrantů, pokud se dostane k moci |
Mohlo by se zdát, že času a energie, kterou britští politici nejnovějším nápadům Nigela Farage věnují, je až příliš mnoho. Do parlamentních voleb zbývá tři a půl roku a to je v politice dlouhá doba. Zároveň ale ze všech průzkumů z poslední doby vyplývá, že strana Reform UK žebříčky stranické popularity vede a pokud se nestane zázrak, bude je nejspíš vést i dál. A opravdu není vyloučeno, že to bude Nigel Farage, kdo bude po příštích volbách sestavovat vládu. Po jeho nejnověji oznámeném plánu teď alespoň Britové vědí, co mohou od případného budoucího kabinetu reformistů čekat. A na jak tenkém ledě je připraven tančit.
