Bylo krátce před Velikonocemi, když čtyřiapadesátiletý Walker Smith kroutil svoji další směnu. V samoobsluze ve čtvrti Clapham Junction v jihovýchodním Londýně pracoval už sedmnáct let a, jak sám uvedl, za ty roky se tam cítil jako doma. Možná proto jednal, jak jednal.
Když totiž jeden ze zákazníků začal cpát do tašky velká luxusní čokoládová vajíčka Lindt (jedno za v přepočtu 360 Kč) a pokusil se je ukrást, zasáhl. Chvíli se o lup se zlodějem přetahoval, pak se pytel se zlatými vejci roztrhl a lupič utekl. Co by tak laskavý čtenář očekával? Že si hrdinný zaměstnanec vyslouží prémie a den volna navíc? Omyl! Walker Smith dostal padáka!
Kde se s lupiči nepočítá
Vedení společnosti vysvětlilo svůj krok následovně: „Nic z toho, co prodáváme, nestojí za to, aby kvůli tomu někdo riskoval život.“ I Walker Smith, stejně jako všichni ostatní pracovníci řetězce, věděl, že se zlodějům nemá stavět do cesty. Jak uvedlo vedení společnosti Waitrose, po střetu se zloději skončilo v minulosti několik pracovníků v nemocnici. Riziko újmy na zdraví je příliš velké a zaměstnanci je nemají podstupovat.
Měl být prodavač propuštěn?
Je třeba dodat, že samoobsluhy Waitrose patří mezi ty takzvaně lepší. Zboží je v nich kvalitnější a také dražší. Většina zákazníků nemá hluboko do kapsy a obecně najdete pobočky firmy na lepších adresách. S lupiči tam zjevně nepočítají.
Od okamžiku, kdy byl příběh Walkera Smithe zveřejněn, vzbuzuje velké emoce. Veřejnost se ptá: co je to za svět, kde zloději ví, že můžou krást? Kde je morálka a vláda práva? Ozvali se i politici, kteří se vesměs za propuštěného prodavače postavili. Například ministr spravedlnosti David Lammy soudí, že „případ vrhá špatné světlo“, že zaměstnanec neměl být propuštěn. Stínový ministr vnitra za Konzervativní stranu Chris Philp dokonce napsal vedení společnosti Waitrose dopis, ve kterém uvedl, že muž měl spíš dostat prémie než padáka.
Na podporu, toho času, nezaměstnaného Walkera dokonce vznikla peněžní sbírka. Především se ale začíná rozjíždět obecnější debata o tom, co je a co není správné. Někteří, jako například Nigel Farage, soudí, že se jedná o důkaz obecného rozkladu britské společnosti. Jiní se drží více faktů.
Téměř beztrestní zloději
Krádeže v obchodech narůstají. Není nic neobvyklého, že bloček sýra má na sobě připevněný elektromagnetický štítek, který má zabránit krádeži. Bezpečnostní rámy u vchodu se rozhoukají, pokud jej chce někdo pronést bez zaplacení v kapse. Totéž platí pro všechno dražší zboží, hovězím steakem počínaje a lepší čokoládou konče. Pokud to tak půjde dál, bude v Británii brzy očipovaný snad i toustový chléb.
Agónie britského premiéra. O Starmerově osudu můžou rozhodnout jarní regionální volby |
To vše se neděje z nějakého rozmaru, ale na základě zkušenosti. Počet drobných krádeží narůstá. Jedni viní narůstající drahotu, jiní rostoucí agresivitu ve společnosti. Ta opravdu roste měrou nebývalou. V případě krádeží jde často o gangy, které násilí neváhají použít.
Nejsou to ani dva týdny, co zdivočelí mladíci na prodavače v obchodě Marks & Spencer zaútočili čpavkem a tyčí je zranili na hlavě. Ředitel řetězce Thinus Keeve se poté obrátil otevřeným dopisem na londýnského starostu Sadiqa Khana a ministryni vnitra Shabanu Mahmoodovou a vyzval je, aby vláda a policie začaly proti této epidemii násilí konečně něco dělat.
Lze se potom divit manažerům společnosti Waitrose, že se jim dobře míněný, ale potenciálně nebezpečný boj Walkera Smithe za záchranu velikonočních vajíček nelíbil? Propuštění ze zaměstnání je samozřejmě příliš silná reakce. Problém je ale jinde. Britští zlodějíčci jsou si vědomi toho, že na ně spravedlnost nedosáhne. Že jsou vlastně téměř beztrestní.
Krize nadstandardních vztahů. Světy hnutí MAGA a britských labouristů jsou si na hony vzdáleny |
Statistiky ukazují, že před soud se dostane méně než jeden z pěti pachatelů krádeže v obchodě. Polovina případů navíc skončí naprázdno, protože pachatele se nepodaří usvědčit. Pokud ho někdo nechytí za ruku, mladíka v kapuci nebo s maskou na obličeji je obtížné jednoznačně identifikovat.
Vzpomínáte na úvodní scénu z legendárního filmu Pulp Fiction, kdy muž (hodlající loupežně přepadnout kavárnu) vysvětluje své partnerce, že nejjednodušší lup je v bance nebo v restauraci? Prý proto, že jsou pojištěné a špatně placení zaměstnanci rozhodně nebudou riskovat životy na obranu cizího majetku. Do svého výčtu by teď mohl Pumpkin (tak se postava jmenuje) klidně přidat i velké obchodní řetězce. Nejenom že se jejich zaměstnanci za zboží stavět nebudou, dokonce ani nesmí.
Zní to divně a Mirek Dušín by z toho jistě radost neměl. S ohledem na míru násilnosti zlodějských gangů i osamělých lapků se ale vlastně ani nedivím tomu, že řetězce své zaměstnance nabádají, aby je raději nechali jít. Velikonoční vejce za rozbitou hlavu vskutku nestojí.
