Je na jednu stranu povinností obce zajistit odchyt, případně nezbytné ošetření, je-li zvíře zraněno, nebo pokud je podezření na chorobu, která je přenosná na člověka. Na druhou stranu je zřejmé, že zvládnout toto vše není v lidských možnostech žádného starosty. Proto si na toto najímáme odborně způsobilé subjekty – veterináře, odchytové stanice apod. Jenže takové služby stojí nemalé peníze a velmi často je obec nevymůže z chovatele, který stále nese prvotní odpovědnost za ztracené zvíře, protože se nepřihlásí nebo není dohledatelný.
Kromě psů se čas od časů potýkáme právě s odchytem, nebo umisťováním koček. Jakmile jich totiž někde je větší množství, zejména v opuštěných domech nebo domácnostech „milovníků koček“ a není-li jim poskytována soustavná a náležitá péče, pak dochází k řadě problémů - hromadění exkrementů, choroby přenosné na jiná zvířata, obtěžující chování. Nezřídka je však řešení těchto problémů závislé na vůli osob, které ne zcela dostatečně vnímají potřeby svého okolí. Někdy je totiž péče o větší množství zvířat, tj. i koček, nad jejich možnosti. Ale není to jen jejich chyba, snaží se se totiž pomoci opuštěným, mnohokrát zuboženým zvířatům.
Je tak na místě vytvořit určitý „centralizovaný“ způsob pomoci a péče pro tato zvířata, respektive pro obce, pod garancí státu. Jinak se tento problém nepodaří lépe řešit a bude vše odvislé pouze na kapacitách obcí, které toto stojí mnohdy nemalé prostředky (u malé obce v řádech desítek až stovek tisíc korun ročně). A vše obce platit nezvládají, jelikož mají spoustu dalších priorit, např. občanskou vybavenost, školství, sociální a zdravotnickou oblast. Ale jak se říká, naděje umírá poslední a i opuštěným zvířatům se má dostat pomoci.
PAVEL DRAHOVZAL, starosta obce Velký Osek, nezávislý
