Těmi to nicméně končit nemusí. Trump už prohlásil v americké televizní stanici Fox News, že mexická prezidentka Claudia Sheinbaumová je dobrá žena, která ale zemi neřídí, Mexiko řídí kartely a „my s tím budeme muset něco udělat“.
Pokud USA zaútočí na zemi NATO, bude to konec všeho, řekla dánská premiérka |
A Evropa musí brát v potaz, že v Trumpově hledáčku zůstává Grónsko. Loni ho demonstrativně navštívil viceprezident J. D. Vance, teď jmenoval šéf Bílého domu svého zvláštního zmocněnce pro největší ostrov světa, přičemž se netají názorem, že se Grónsko brzy stane americkým územím. Vůbec se přitom neohlíží na fakt, že patří pod správu Dánska, jednoho z nejvěrnějších amerických spojenců v Severoatlantické alianci. Nezpochybňuje i tímto způsobem její relevanci?
Trumpův zásah může ovlivnit i dění okolo války na Ukrajině. Varovný prst zvedl bývalý předseda Mnichovské bezpečnostní konference a velvyslanec Německa v USA Wolfgang Ischinger, který si položil řečnickou otázku: „Pokud Spojené státy zasáhly ve Venezuele – bez mandátu OSN – pak argument, že Rusku nebylo dovoleno zasahovat do záležitostí Ukrajiny bez odvolání se na Radu bezpečnosti OSN, ztratí svou politickou a mezinárodní právní hodnotu – nebo ne?“
Relativizace intervencí a zásahů
Jisté je, že nepochybně vstupujeme na hodně tenký led. Na pozadí rozpadajícího se mezinárodního řádu a uplatňování práva silnějšího nepochybně dojde k relativizaci vojenských intervencí a zásahů. Moskva se může odvolávat na případ Venezuely a zvýšit vojenský tlak na Ukrajinu.
Trump udělal dobrou i špatnou věc naráz. Co převládne a kdo na tom vydělá? |
Už teď lze zaznamenat radikální hlasy, proč ještě nedošlo k útokům na klíčová řídicí ukrajinská centra nebo proč je ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj stále na živu. Nezvyšuje se pravděpodobnost nějakého útoku, který přesahuje obvyklý „normál“?
I Zelenskyj se ale v reakci na svržení Madura nedržel zpátky, když prohlásil, že pokud je takto možno postupovat vůči diktátorům, pak Spojené státy vědí, co mají dělat dál,“ což je nepochybná narážka na ruského prezidenta Vladimira Putina.
Odsoudit, či podpořit USA? Z útoku na Venezuelu má zamotanou hlavu Praha i EU |
A nemohou „jestřábi“ ve Washingtonu, jako senátor Lindsey Graham nebo šéf CIA John Ratcliffe, odmítající kompromisy ohledně mírové dohody, tlačit pod dojmem venezuelského úspěchu na Trumpa, aby přestal vycházet Putinovi vstříc a přitlačil ho ke zdi i větším vojenským tlakem a dalšími sankcemi? Složitý proces vyjednávání o míru se tak může zkomplikovat i s rizikem další válečné eskalace.
Po Venezuele tak dále narůstá míra globální bezpečnostní nejistoty.
