Vzduchem i nadále létají jedovaté sliny o svoloči, dezolátech, lepších lidech apod. Řeší se výdaje a to, jestli se přistupuje ke všem konfliktům stejně. Vše plyne ze zmatení pojmů a vyprázdnění jejich významu.
Ekonomika v neposlední řadě
Nezávislost znamená, že si člověk bez ohledu na cokoliv může dovolit, co chce. Frankfurtská škola v druhé polovině dvacátého století například postulovala, že jediní skutečně na systému nezávislí lidé jsou ti na okraji společnosti, kteří se z ní dobrovolně vyčlenili. Ti však nejsou dostatečně organizovaní na to, aby změnili režim. Ani tato teze není bez chyby, protože se může jednoduše stát, že stejně jako v minulosti by dotyční byli zavřeni pro potulku či příživnictví (tak zněly tehdy zákony).
Vyváženost znamená, že v médiích mají prostor všichni. Často se princip vyváženosti shazuje argumentačním faulem „pět minut Hitler, pět minut Židi“. Jedná se o falešnou analogii, příklad ad absurdum svou extrémností, který vyprazdňuje podstatu tvrzení i myšlenky.
Úplný seznam Hitlerů naší doby k nahlédnutí u Václava Moravce |
V naší současnosti to znamená, že se rovnoměrně zvou zástupci všech názorových proudů a politici stran minimálně zvolených do obou komor našeho parlamentu a Evropského parlamentu. A to způsobem, který neznamená přesilovku jedněch nad druhými. Stejně to má platit v případě publicistiky. Nemá to nic společného s financováním, ale s dodržováním etiky v duchu – „čtenář, divák, či posluchač se rozhodne sám“.
Financování je podružné také pokud dojde na nestrannost. Nestrannost znamená, že daná osoba nestranní nikomu a má to platit ve zpravodajství a publicistice. Pro nestrannost a vyváženost mluví také argument ekonomický – je třeba získat co nejširší publikum, tudíž například komerční televize mají širší nabídku názorových proudů, neboť oslovováním pouze jedné skupiny by docílila jen snížení dosahů, a tudíž i výdělku.
Pokud má někdo jistý příjem z poplatků, na nestrannost i vyváženost může zvysoka rezignovat, protože své má jisté. Poplatky jsou navíc nesmyslné, protože je hradí i ti, kteří se na daná média nedívají, případně i ti, kteří si u soukromých poskytovatelů platí služby s přehršlí televizních či rozhlasových stanic, včetně veřejnoprávních.
Jsou podle vás poplatky za veřejnoprávní média nesmyslné?
S přebytky se dostaví i spokojenost
Co se týká neziskových organizací, není nic špatného na tom, když se jejich financování rozkryje. Pokud jsou to čistě dobročinné spolky, zabývající se například sociální pomocí, není problém. Ke zvážení je jedině to, proč musí existovat, proč jejich činnost nedokáže zastat stát. Pokud však působí politicky, tzn. v oblasti ovlivňování veřejného mínění, ovlivňování zákonodárství, veřejného tlaku, co je špatného na tom vědět, kdo a v čím zájmu bere peníze? Mají důvod se stydět? Argumentace části opozice, že se jedná o „ruský“, „maďarský“, „slovenský“, je absurdní. V USA je zákon FARA, návrh Evropské komise o financování ze zahraničí zní „Directive on Transparency of Interest Representation on Behalf of Third Countries“.
Co se týká zbrojení a obrany, i zde se pojmy smíchaly. Obrana i útok jsou důležité, kvalitní armádu chtějí všichni. Vydávat ovšem peníze, které momentálně nemáme (viz tragicky dopadnuvší rozpočet Zbyňka Stanjury), by bylo mrháním v době, kdy po zreálnění rozpočtu ministryní financí Alenou Schillerovou dosáhl deficit astronomických 310 miliard korun a to se ještě přes 11 miliard ušetřilo na provozních výdajích státu. Nejdříve je potřeba dosáhnout ekonomického růstu a přebytku, čímž se docílí také spokojenosti obyvatel, které pak může podporovat obranu i zbrojení, což jsou spojité nádoby.
Není bez zajímavosti, že výdaje přímo na ministerstvo obrany se mezi jednotlivými vládami téměř neliší, rozdíl je pár miliard. Jiné je to s výdaji započítanými jinde, například v oblasti dopravy. Minulá vláda naplánovala zhruba dvacet miliard, a brzy se dozvíme, jestli se započítají metodikou NATO. Nová vláda zažádala o zhruba 26 miliard z programu EU SAFE, z nichž 23 miliard má jít na dostavbu dálnice D11. Každým dnem by se ty peníze měly schválit a ministr Bednárik je bude muset do roku 2029 prostavět, protože tak EU využití časově limitovalo. I to je součást obrany.
Výdaje na obranu mohou být investicí, ne rozhazováním. Vezměme si příklad z Ukrajinců |
Dřívější komunikace byly kupříkladu určené na tanky, které byly lehčí než ty dnešní. Podle NATO má být naše země tranzitní, nové tanky západní provenience jsou ale příliš těžké, takže pokud nemají jet po polích, musí se infrastruktura vylepšit. A její využití i pro civilní provoz je příjemný bonus. Co se týká údajných „varování“ USA. Z NATO nemůže být nikdo vyhozen. A žádat peníze za ochranu má odborný název – tribut, neodborný název si ctěný čtenář dosadí jistě sám. A ministr Havlíček z USA vzkázal, že při jednáních se o tom nikdo nezmínil.
Matení veřejnosti
Co se týče konfliktů. Ti, kteří každou chvíli říkají, že jsme ve válce (viz vyjádření Petra Fialy, později označené za „metaforické“, nebo třetí světová začala – aktuálně Jan Lipavský), matou veřejnost a mrhají slovy. Co budou říkat, až budou silná slova potřeba? Může to dopadnout jako s pasáčkem, který křičel „vlk“ zbytečně, aby mu pak nikdo nepřišel na pomoc, když se vlk skutečně objevil.
Máme mezinárodní právo, a pokud je nějaká válka agresivní a útočná, je taková, ať ji vede kdokoliv. K nestrannosti a vyváženosti pomůže lítost vůči všem civilním obětem, aniž by jim bylo potřeba kontrolovat pasy.
