Nebožtíci s covidem by raději měli být spalováni v krematoriích. Prymula to prosazuje kvůli šíření nákazy |
V podobné situaci se právě nacházíme s onemocněním covid-19. Denní přírůstky aktuálně nakažených s vysokou pravděpodobností ukazují, že během dvou až tří týdnů bude počet pacientů s vážným průběhem onemocnění tak vysoký, že může zahltit schopnost našeho zdravotního systému postarat se o všechny, kteří do nemocnice přijdou.
Člověk, jenž se právě dnes nakazí a bude mít smůlu nepříznivého průběhu, bude přibližně za tři týdny bojovat o přežití. Jestliže se tedy v poslední době nakazilo v průměru více než pět tisíc lidí denně, pak s tímto odstupem bude o život bojovat padesát nových pacientů každý den.
A tak to bude pokračovat stále, dokud se nám nepodaří něco zásadního změnit. Ve večerních zprávách budeme vidět pozůstalé čtyřicetiletých nebo padesátiletých zemřelých a srdce nám budou lámat osudy zdravotníků, kteří v důsledku své práce covidu podlehnou. A tak bude vypadat tsunami, jež je už od poloviny září na obzoru.
Nemoc jako politikum
Covid se stal nástrojem politického boje. Když se na jaře po celostátní karanténě situace rychle uklidnila, tak se politická opozice, jež do té doby kritizovala uzavření ekonomiky, uchýlila k napadání pomalého rozvolňování a neschopnosti stávající vlády pomáhat hospodářství. Ta ve snaze zůstat oblíbenou přísná opatření rychle rozvolnila.
Stejná opozice dnes tvrdí, že to byla chyba a vláda situaci nezvládla. Abychom byli objektivní, je nutné vzpomenout, že premiér se na konci srpna negativně vyjádřil o rouškách ve školách a de facto si svým vlivem vymínil, aby toto opatření ministr zdravotnictví zrušil. Za dva týdny byly roušky ve školách zpátky a ministr zdravotnictví odstoupil.
Na příkladu vládních politiků i jejich opozice se tedy opět ukázalo, jak moc bychom v čele naší země potřebovali lidi mající jasný plán a odvahu sdělovat veřejnosti nepříjemné věci a nejen se na základě analýzy společenských preferencí vlísávat do jejich přízně. Všudypřítomný populismus tak otupil naši reakci na covid.
To samé platí i o expertech radících vládě a ministrovi zdravotnictví. Právě oni jsou spoluzodpovědní za prohospodařené týdny a plané diskuse nad otázkami, jež si svět poučený jarní vlnou už nepokládal. Kdyby srozumitelně a každodenně veřejnosti vysvětlovali své kroky, pak by k nim nemuselo docházet. Místo toho vyklidili mediální prostor a do něj se dostali rouškofobové a odpírači racionálních a ve světě osvědčených postupů. Obávám se, že naši zemi to v nejbližších měsících bude zbytečně stát stovky nebo spíš tisíce životů. A vinu ponesou zcela konkrétní lidé.
Právě nyní je evidentní, jak moc nám chybí silný expertní hlas respektovaný napříč společností bez ohledu na ideologii, aktuální politickou situaci nebo lékařskou specializaci. Žádná ze stávajících institucí v českém zdravotnictví v tomto ohledu neuspěla.
Může to být tím, že koronavirová pandemie je v naší historii bezprecedentní, ale mnohem pravděpodobnějším vysvětlením je, že i v navýsost odborných záležitostech na sebe pozornost médií tradičně strhávají politici nebo několik známých lékařů. Odborné společnosti či státní ústavy na svou společenskou funkci prakticky rezignovaly.
Selhali i manažeři nemocnic, kteří veřejnosti trvale sdělují, že vše je v pořádku a situaci mají pod kontrolou. Dnes ano, ale za dva nebo tři týdny tomu tak nebude. Lakováním věcí narůžovo nebo nevšímáním si hrozivých čísel pouze oddalujeme den, kdy náhle budeme zdánlivě překvapeni neřešitelným stavem věcí.
Nové poznatky o koronaviru: na kůži vydrží přes 9 hodin, o komplikacích rozhoduje i spánek |
Opakovaně čtu názor, že vhodná protiepidemická opatření je třeba diskutovat i s lidmi, kteří odmítají roušky nebo testování. Se zdánlivou logikou by to mělo vést k větší vyváženosti finálního rozhodnutí. Medicína však není demokratická ani trochu. Hlavní úlohu v ní hraje odbornost doplněná moderními poznatky a zkušenostmi.
Jestliže se tedy nejlepší výzkumné i lékařské mozky ve světě snaží přijít na to, jak koronavirovou pandemii zastavit, a několik českých homeopatů, zubař, psychiatr a chirurg se domluví, že nejlepší je nedělat nic, pak je to z medicínského hlediska naprosto neodůvodnitelný názor. Pravděpodobnost, že se většina světa mýlí, a pár našinců právě našlo tu pravou cestu, zní stejně bizarně a švejkovsky jako příběhy o Járu Cimrmanovi.
Lockdown rozhodne
Naše nemocnice se během příštích dnů zaplní, budeme mediálně masírováni nepříznivými čísly a případy lokálního selhání zdravotnického systému. S tím však v tuto chvíli už nemůžeme udělat nic. Nicméně hrozí bezprecedentní stav, v němž bychom se na většině území republiky nebyli schopni starat o nemocné, a pacienti by zůstali odkázáni sami na sebe.
Aby covidová tsunami nesmetla naše zdravotnictví v podobě, na niž jsme zvyklí, měli bychom udělat uzavření společnosti, jemuž se v zahraničí říká lockdown. Čím dříve to uděláme, tím menší počet obětí bude. Žádné podobné nebezpečí z novodobé české historie neznám. Proto si už další chyby nesmíme dovolit.
