K tomu přičtěme, že naše sluneční soustava má nejspíš zase devět planet, jen ta devátá holt obíhá Slunce hodně daleko. A pak taky tu vysokou pravděpodobnost, že na planetě K2-18B v souhvězdí Lva je organický život. Na jedné straně jsou tohle záležitosti na hony vzdálené našim každodenním problémům. Na straně druhé mě ale vždycky překvapí, jak početná skupina lidí bez ohledu na světadíl tohle skutečně prožívá.
Když planeta „doplanetuje“
Stačí si vzpomenout na turbulentní časy, kdy se Mike Brown zasloužil o škrtnutí Pluta ze seznamu planet naší soustavy. Těch znepokojivých telefonátů, kterých se onehdy dle vlastních slov dočkal. Pro některé totiž možná tohle uspořádání všehomíra představuje jednu z mála neochvějných životních jistot. Takoví budou jen těžce snášet, když nějaká planeta prostě přestane „planetovat“.
Gravitační vlny přinesly za posledních deset let tolik objevů, že se o tom Einsteinovi ani nesnilo |
Pro ty ostatní pak zprávy o tom, že ve vesmíru je stále co objevovat a že se nepřestáváme posouvat po stupnici pochopení rozlehlého, tajemného prostoru, mohou představovat žádaný únik od vlastních problémů. Přinejmenším je to důvod, proč podobné články o kosmických zjištěních sleduju já. Pohled na novou fotografii z Webbova teleskopu, zachycující duhově zbarvenou vesmírnou mlhovinu, má na mě terapeutický účinek.
Tím samozřejmě nechci nijak snižovat význam objevů učiněných v posledních letech, natož vesmírného programu nebo astronomie. Popularizace vědy je důležitá, jak nám mimo jiné loni ukázal snímek Vezmi mě na měsíc se Scarlett Johansson v hlavní roli. Věda je finančně náročná a je proto dobré se ujišťovat, že přináší výsledky – i když ještě nemusí být na první pohled patrné, k čemu nám vlastně budou.
Vítaný únik
Totiž, ono se to poznání jevů mimo Mléčnou dráhu může ještě hodit. Koneckonců i některé Einsteinovy teorie se potvrdily teprve po mnoha letech. Poznání dilatace času, s níž přišel už v roce 1915, nám umožnilo o osmdesát let později zprovoznit skutečně fungující systém GPS, který by byl bez principů relativity prakticky nepoužitelný. Jinými slovy, člověk holt nemůže dopředu s jistotou říct, které objevy jsou ty pravé a někam nás jako lidstvo a civilizaci posouvají.
Za dva roky by se do vesmíru mohl podívat astronaut Svoboda. Na čem ještě záleží |
Na každodenní bázi proto všechny ty magické fotky vesmírných těles i články o fantastických zjištěních, jejichž plnému významu zatím nemusíme rozumět, slouží spíš účelu, o němž už jsem psal. A sice vítanému úniku. Byť měly v očích veřejnosti primárně legitimizovat vědecký výzkum, dopřávají nám někdy hrůzný, jindy úlevný pocit, že tam venku bylo něco před námi a bude to tam ještě dlouho po nás. A že naše problémy ve srovnání třeba s černou dírou TON 618 můžou být alespoň na chvíli velice maličké.
