Amnestie se vyhlašují na počátku prezidentství, nikoli na konci, a to z dobrých důvodů: aby hlava státu nesla svůj díl odpovědnosti, pokud se v rozsahu zmýlí. Vyčistit na odchodnou stůl je poněkud levné.
Když jsme navrhovali amnestii, psali jsme také, že ji musí provázet změna trestní politiky – častější ukládání domácího vězení. To se ale neděje. Jak ukázal ekonom Libor Dušek ve studii Kde hledat příčiny naplněných věznic (CERGE, srpen 2012) na modelové amnestii 4100 vězňů, při nezměněné trestní politice by se věznice do dvou let zase naplnily. Počítá s tím Václav Klaus?
ČTĚTE TAKÉ: |
Lze rozumět amnestii pro pachatele bagatelních činů nebo pro staré lidi. Ale je obtížné pochopit amnestii pro případy, kdy vyšetřování trvá déle než osm let (a nejde o uprchlíka nebo zvlášť závažný čin).
Tak dlouho se vlečou například složité případy ekonomických zločinů a mezinárodních podvodů. Ví to Václav Klaus? Udělal si alespoň hrubý odhad, o kolik a jakých případů půjde?
Amnestie Václava Havla z roku 1990 měla étos nového počátku. Byla velkorysá, odvážná a podložená reálnými zkušenostmi politických vězňů a jejich advokátů. Václav Klaus jí svou éru uzavírá; s důvody se bohužel neobtěžoval svěřit. Tehdy i nyní platí, že jaký prezident, taková amnestie.
