Jistým českým specifikem posledních dvou dekád je známé „kmotrovství“. Celostátní i regionální kmotři se projevují různě, jak už dávno víme z médií. Třeba tím, že u sebe nosí svazečky pětitisícovek. Pak tím, že si pořizují extravagantní bydlení i auta. A v neposlední řadě i tím, že se chtějí od kmánů lišit i extravagantními registračními značkami svých aut. Široce známá a mediálně zdokumentovaná jsou „kmotrovská čísla“ typu 7A7 7777. Když se pak objevila idea značek na přání, vyrašil s ní i argument: může-li si každý koupit individuální značku, skončí éra „kmotrovských čísel“ zavánějící korupcí.
FANT0MAS i 11111111. Řidiči v pondělí mohli poprvé žádat o espézetky na přání |
Opravdu skončí? To není otázka pravidel, ale lidské psychiky. Ano, teď si každý může pořídit značky podle svého vkusu a síly svého ega, třeba 1AM KM0TR (písmena I a O se kvůli zaměnitelnosti musí nahradit číslicí, tak jako jinde ve světě). Nebo B1G B0SS1. Jenže důležitá otázka zní takto. Proč by si nyní kmotr, který chce okatě dávat najevo svou nadřazenost nad kmány, pořídil banální symbol B1G B0SS1? Pokud se dá taková extravagance pořídit za deset tisíc, tedy za jednu minimální měsíční mzdu, ztrácí v očích kmotra rysy extravagance a symbolu nadřazenosti.
Infografika: nové SPZ.
Chce-li ryzí kmotr zůstat ryzím kmotrem, pořídí si něco, co může komentovat slovy klasika: Kdo z vás to má? A něčím takovým je spíše standardní značka (jež se nedá koupit) s nestandardní kombinací čísel (již lze získat buď extrémní náhodou, nebo úplatkem). Třeba 8U8 8888, která čeká v Ústeckém kraji, nebo 5AE 5555 v Praze. Nikdo samozřejmě nemůže tvrdit, že tomu tak skutečně bude, ale rituálykmotrovského světa k čemusi takovému velí. Máme před sebou pěknou psychologickou sondu i téma ke sledování na sjezdech politických stran a papalášů nejrůznějšího druhu.
