Jak říká předseda Rakušan, „nejsme strana jednoho muže a ani předseda tak nemá místo v čele kandidátky jisté, aniž by si ho u lidí odpracoval. Podmínka získat podpisy tak samozřejmě platí i pro mě.“
Zní to velkolepě, až na jediný detail, podpisy voličů vůbec nic neznamenají a neovlivní. Aby to tak doopravdy bylo, museli by Starostové změnit stanovy, což neučinili. Takhle vybraní jedinci shromáždí „předepsaný“ počet podpisů a tím z pohledu strany mají „odpracováno“. O pořadí na kandidátkách rozhodnou v dubnu stranické krajské sněmy. Nikde není ani slovo o tom, že třeba spolustraník, který sebere násobně víc podpisů než předvybraný papaláš, bude mít na kandidátce přednost a automaticky dotyčného přeskočí.
Opakování debat „bez cenzury“
Je to vlastně opakování hry na diskusi, kterou předváděl Vít Rakušan v debatách „bez cenzury“, ty získaly obrovskou reklamu a skončily ostudou, když se ukázalo, že to byly jen inscenace debat s připravenou účastí najatých či domluvených diskutérů. Takové divadlo pro sociální sítě, které mělo ukázat, že pan předseda je neuvěřitelně odvážný, jelikož si, obklopen ministerskou ochrankou, troufne i do hospody plné lidí, kteří mu nefandí, a dokonce s těmi „dezoláty“ i mluví! Zkrátka byla to potěmkiáda jako fík.
Pořadí kandidátů STAN do voleb určí lidé. Zájemci musí sehnat jejich podpisy![]() |
Nynější Podpisovka je něco podobného, parametry tomu odpovídají, první trojice na kandidátní listině má získat, podle velikosti kraje, buď 800, nebo 600 podpisů. Uchazeči o čtvrté a šesté místo pak 400 či 300 podpisů. Straníci od sedmého místa níž jsou osvobozeni. Patrně proto, že nemají šanci se do sněmovny dostat a stranická věrchuška si netroufne je buzerovat. Podpisy nemusejí kandidáti sbírat osobně, panu předsedovi pomohou jeho lidé, ale podporovatelé musejí být „z ulice“, tedy neplatí elektronická podpora. Podepisovat smějí, aby kandidáti neměli tak těžké shánění, pro jistotu i občané od šestnácti let. Jestli to po sběračích bude někdo kontrolovat, se neptejme, protože podpis vlastně nic neznamená, dotyčný volič má sloužit kandidátovi jen jako užitečný naiva, který si může myslet, že nějak pomohl demokracii.
Je zajímavé, jak STAN, který má údajně k lidem blízko, smýšlí o voličích jako o hlupácích. Jako by nebyla tahle akcička úplně průhledná. Najdou se samozřejmě experti, kteří znalecky pokývají hlavou se slovy, že STAN si najal skvělé markeťáky. Opravdu?
Představme si partu recesistů, která sebere dejme tomu 8000 podpisů pro nějakého kandidáta a ten se přihlásí na sněmu, že chce kandidovat z prvního místa, chce nahradit pana Rakušana. Vždyť prý je to možné, uchazeč jen musí dodržet hodnotové desatero Starostů a nezávislých. I kdyby se to nakrásně přihodilo, sněm moudře pokývá hlavami a konstatuje, že Podpisovku všichni předdomluvení straníci splnili, stejně jako nějací lidé z ulice, ale sněm se shodne na tom, že přednost mají ti, kteří si to vyseděli a předem domluvili na stranických grémiích. Co myslíte, kolik lidí z ulice přeskočí Víta Rakušana?
Zřeknutí se odpovědnosti
Politické strany jsou u nás už natolik zdegenerované, že opouštějí léty vyzkoušené postupy a zříkají se odpovědnosti téměř za vše. Standardní demokratické strany totiž vybírají kandidáty ze svého středu, případně oslovují nestraníky, ale vybírají z lidí, o kterých vědí, nakolik jsou kompetentní, pracovití a výkonní, jaký výkon podávají pod tlakem, jak se nechají ošálit či jak dokážou ostatní přesvědčit. To je nejlepší způsob, tradiční a osvědčený, pokud jej tedy berete vážně.
Polevuje napětí mezi ANO a STAN? Rakušan je připraven stát se premiérem![]() |
O čem může svědčit „dostatečný“ počet podpisů náhodných kolemjdoucích? O popularitě? Možná. Co dokazují sebrané podpisy? Že se dotyčný zájemce o poslanecký mandát alespoň jednou vydal do ulic, kde oslovil pár lidí, zbytek zařídili asistenti. To má být důkaz čeho?
Ale skončeme optimisticky. „Je to jedinečná akce, která ukazuje, jak otevřené naše hnutí je, jak důležité pro nás je být blízko lidem. Máme to ostatně ve svém základu, být mezi lidmi je pro nás přirozená věc. Chceme si odvážně říct o jejich důvěru, což je základ pro kýžený úspěch našeho hnutí v nadcházejících volbách. Bude to výzva, ale těším se na ni,“ říká místopředseda Starostů a ministr průmyslu Lukáš Vlček. Budeme se tvářit, že věříme tomu, že se pan ministr bojí o své místo na kandidátce, a jen jemně dodejme, že Starostové na lidi opravdu nekašlou, dělají si z nich rovnou srandu, už před volbami.