Souvisí to i s tím, že studenti nečtou, co lidé středního věku a starší píší do tzv. klasických médií. Nevědí o tom, nezajímá je to.
Důvod, proč studenti na univerzitách v západním světě straní Palestincům, souvisí s tím, na co se dívají. Mladí lidé prostě žijí v úplně jiném vesmíru. Ten jejich není zdaleka tak dobře vybaven (ohledně vzdělanostního kapitálu a ověřování informací), ale je mnohem živější a aktivnější. Je už také komerčně vyspělejší a finančně stabilnější.
Münchau píše, že je příliš mladý na to, aby si pamatoval válku ve Vietnamu, ale jisté je, že zdrojem informací pro protestující mládež byly tehdy ještě klasická média. Autor si pamatuje studentské protesty ze 70. let v západním Německu, kdy studenty zlobila americká podpora pro latinskoamerické vojenské diktatury. I tady byly zdrojem informací noviny. Asi také není náhodou, že později se mnozí studentští aktivisté sami rozhodli pro profesi novináře. Žurnalistika byla do značné míry pokračováním protestního hnutí jinými prostředky. Bylo také běžné, že vlády používaly novináře na podporu svojí propagandy – válečné i ideologické.
