Bylo to přehnané, hloupé a autor těchto řádků zahanbeně přiznává své účastenství na této kampani. Podobná umanutost polistopadových novinářů je nepochybně jednou z mnoha příčin klesající důvěry v tradiční a takzvaně seriózní média.
Ale nakonec proč ne, kritiky není nikdy dost a čtenáři jsou alespoň ušetřeni srdceryvných reportáží o tom, jak nový ministr sedí v úřadě dvanáct a více hodin a jak je tím pádem úžasný. Ano, takové reportáže vycházely na přelomu roku 2021/2022 například o ministrovi školství za Starosty Petru Gazdíkovi.
Čerstvá Fialova vláda byla tehdy miláčkem médií a v rýsování lepších zítřků se některá média předháněla, ale dlouhodobě to vládě mnoho nepřineslo. Tedy kromě empatických dotazů na tiskových konferencích.
Když rozhodčí píská proti vám
S nepřátelstvím médií se musí někteří politici smířit, jak říkal předseda sociální demokracie Vladimír Špidla, je to jako ve fotbale, hřiště hraje a vy s tím počítáte. Když chcete vyhrát, musíte to umět, i když rozhodčí píská proti vám. Měl pravdu, kdo to nesnese, nechť odejde z politiky a raději hraje piškvorky.
Mít většinu médií na své straně neznamená jen výhodu toho, že se o daných politicích píše převážně hezky, většinou pochvalně. Bývá to totiž spojeno i s velkými očekáváními, která takový kabinet či jednotlivý politik zpravidla ani nemůže naplnit. Na vysoká a přehnaná očekávání doplatil nejen Fialův, ale též například Nečasův kabinet a to vlastně bez ohledu na to, co za nimi zůstalo.
PŘEHLEDNĚ: Toto jsou Babišovi ministři. Kdo je kdo v nové vládě |
I z pohledu Babišových voličů je situace výhodná, média budou pečlivě referovat o tom, jak moc plní vláda své programové závazky a zdůrazní každou odchylku od slíbeného a nebude mít žádné pochopení pro okolnosti, které by takovou politiku vysvětlovaly. To je též výhoda proti Fialově kabinetu, který novináři soustavně pardonovali.
Nehledě na fakt, že před volbami toho reprezentanti čerstvé vládní kolice naslibovali tolik, že si zaslouží přísný a neústupný dohled. Mnohé sliby jsou vnitřně rozporné a ani koaliční smlouva zatím neposkytla odpovědi na otázky, které kladou zejména ekonomové ohledně rozpočtového deficitu. Možná nám poskytne nějaké vodítko vládní programové prohlášení.
Každopádně, nová vláda nepředstavuje žádnou revoluci ani v zahraniční politice, ani v domácí, koneckonců většina rozpočtu jsou mandatorní výdaje a manévrovat není moc kam, protože rekordní zadlužování, a to ani v tempu, jaké nasadila vláda Petra Fialy, není pro podstatnou část voličů žádoucí.
To vše už tady bylo
Samozřejmě, zajisté lze psát, že se ode dneška civilizačně propadneme někam na východ od Slovenska, lze fantazírovat o Druhé republice, lze zcela vážně tvrdit, že Andrej Babiš nemůže mít ani jeden dobrý nápad, ba ani v jediném okamžiku pravdu, protože to zkrátka není možné. To vše tady už ale bylo, při dvou vládách, v nichž Babiš figuroval. A že se strašení nezakládalo na pravdě a Druhá republika nepřišla? To přece nevadí, když mluví o spálené zemi Babiš, je to populismus, když protibabišovská média, je to včasné varování.
Volič bere média stále méně vážně a čím víc budeme střečkovat a vytvářet „mediální realitu“ na základě vlastních pocitů, tím na tom budeme (my média i společnost) hůře. A vláda? Ta si to většinou pohnojí sama a to bez ohledu na hlasitý mediální potlesk či bučení. To ale nemění nic na faktu, že pro vládu je užitečnější, byť nepohodlné, je-li vystavena kritice od samého počátku.
