To on přece řekl, že tvrdí-li někdo, že Foltýn dělá cenzuru, je kolaborantem Putinova režimu. Nebo že tento režim mohou obdivovat jen lidé, kteří jsou nešťastní, zapšklí, zahořklí, smutní, opuštění či prostě svině. Ale chytat Otakara Foltýna za slovíčka zastírá to, co je podstatnější. Zastírá celý způsob uvažování, kterým se do nemalé míry vyznačuje dnešní Západ.
Vládní koordinátor strategické komunikace to myslí – tak jako jiné západní establishmenty – upřímně a dobře. Varuje před riziky a hrozbami, které si nevycucal z prstu. Rusko je opravdu nejagresivnější velmoc současné doby a Čína se chce stát supervelmocí. Problém je v tom, že z Foltýnových slov a emocí vykukuje cíl vychovávat. Vychovávat, ba převychovávat lidi, společnost, její elity i ty, kteří by mohli propagandě nepřítele podlehnout.
Svině versus zloději. „Dezoláti“ už jsou za zenitem, ale jejich jazyk pronikl do politiky a kampaní |
Ilustrovala to středeční konference s názvem Bezpečnost státu a pseudokonzervativní hnutí aneb Jak rozlišit autentickou konzervativní politiku od antidemokratické subverze. Konala se v Poslanecké sněmovně a pořádala ji vládní KDU-ČSL. Z toho, co z konference publikovala ČTK, mě zaujaly tyto body.
Cenzura není jen ruská
Za prvé cenzura. Lidé, kteří mají pocit, že je v Česku přestupována hranice svobody projevu, nevidí podle Foltýna do zahraničí, kde se takové věci dějí. Třeba do zakazování diskusních platforem a „vypadávání opozice z oken“ v Rusku nebo „státního stalkingu“ v Číně. Ano, to je dobrý argument, ale těžko se zbavit dojmu, že míří typicky na „dezoláty“ z okraje veřejné scény. Znáte osobně někoho, kdo skuhrá na zdejší cenzorské praktiky a zároveň obdivuje Putinovo Rusko a Siho Čínu?
Vládní sebetrýzeň strašením. Pozitivní strategie funguje i v našich časech, vyžaduje však vtip, nadhled a nápady |
Ano, takoví tu jistě jsou, ale jaký mají vliv? Zajímavější a společensky vlivnější jsou západně orientovaní lidé typu Daniela Vávry, kteří se nechtějí srovnávat s Ruskem a Čínou, leč na cenzuru stejně skuhrají. Vadí jim, co si Západ způsobuje sám. Třeba když u nás byly v únoru 2022, po ruském útoku na Ukrajinu, zablokovány jisté weby jen na žádost Vojenského zpravodajství (a s odstupem to zpochybnily soudy). Nebo když eurokomisař Thierry Breton vyhrožoval Elonu Muskovi pro případ, že jeho síť X se v EU nebude chovat „poslušně“.
Otakaru Foltýnovi jako by unikalo, že jsou lidé, a není jich málo, které nemusí převychovávat k loajalitě vůči Západu (ba se zatnutými zuby i k Fialově vládě), ale stejně mají odpor ke všemu, co zavání cenzurou. Mají být považováni za riziko? Ba za vnitřní nepřátele?
Naše sociální kredity
Za druhé je to otázka, co je u nás legitimní. Foltýn zdůrazňuje, že „kritika vlády je nezbytnou součástí demokracie“, že „máte-li pouze jiný názor, je naprosto legitimní“. Co je nelegitimní? Ve veřejném prostoru je to podle Foltýna schvalování ruské agrese, adorování válečných aktivit Ruska nebo výsledků organizace společnosti v Číně. Zastavme se u Číny, protože ta – na rozdíl od Ruska – nevede agresivní válku.
Ten čínský argument je pozoruhodný. Když Ivan Jirous (Magor) před půlstoletím psal Zprávu o třetím českém hudebním obrození, uvedl ji citátem z Mao Ce-tunga (“…Odhoďte strach! Nebojte se zmatků. Ať se lidé vychovají sami v tomto velkém revolučním hnutí.“) Prošlo to i za Husáka, přesněji řečeno byl zavřen za něco jiného. Bylo by to dnes riskantnější?
Očima Krasteva. I na dezinformace lze hledět dezinformačně |
Toto byla nadsázka. Ale jisté západní novinky působí jako inspirované organizací společnosti v Číně. Třeba čínské sociální kredity, česky by se dalo říci „doklady společenské způsobilosti občana“. Ty umožňují přístup k běžným věcem. Podobně jako v Evropě za covidu umožňoval přístup k běžným věcem certifikát bezinfekčnosti. Nebo když v bavorském Vilshofenu chtěli zavádět zelená domovní čísla za ekologické a udržitelné chování. Nebo když britský poslanec Tim Yeo navrhoval „osobní uhlíkové průkazy“ občanů, na něž by se kupoval benzin, letenky či energie pro domácnost.
A tu se vtírá otázka. Pokud je nelegitimní schvalovat výsledky organizace společnosti v Číně, může být legitimní schvalovat něco evropského, co se těm čínským výsledkům podobá?
