Palach a holokaust na politickém skřipci. Otázka zní: Kdy Foltýna vystřídá Foldyna?

Možná kdysi trochu chápal speciální teorii relativity, když jej do ní vtloukali na střední škole, možná předstíral, že rozumí té obecné, když ji po něm chtěli na škole vysoké, občas dokonce chápe rozdíl mezi klaretem a růžovým vínem a ve světlých chvilkách dokázal rozlišit mezi vedlejší větou příslovečnou měrovou a vedlejší větou příslovečnou způsobovou (i když nikdy nepochopil, proč to mají kromě jazykozpytců perfektně umět i všichni žáci základních škol).

Ale ani na vteřinu nepobral, proč nějaký vládní úřad rozesílá poslancům „komunikační karty“ o Janu Palachovi. A proč se dobrý voják Ota Foltýn dal na dráhu vládního komunikátora.

Malé opáčko pro čtenáře, kteří nefetují politiku a zprávy čtou jen jednou za čas: Před týdnem rozeslalo Oddělení strategické komunikace na Úřadu vlády poslancům a senátorům „komunikační karty“, kde pomáhalo trubcům a trubkám tuto složitou problematiku pochopit.

Komunikační karta obsahovala takové perly jako: „Aktivně komunikovat: Svoboda není samozřejmost – k vítězství zla stačí, aby dobří lidé nedělali nic“ či „Hlavní narativ: (...) lidé nemohli svobodně cestovat, vyjadřovat své názory ani číst noviny a knihy podle svého výběru“.

Komunikační karta, která poslancům přišla z Úřadu vlády.

Inu, na hlavu si ťukali i hlavy smířlivější než má Chlívek a opozice si samozřejmě smlsla, až se za ušima olizovala.

Konec opáčka, zpátky do článku.

Komunikátor, který neumí komunikovat

Chlívek má kolegu. Je to muž jemných mravů, čistých bot a kvalitního fraku. Má ohromný cit pro hudbu i rytmus, umí mluvit s lidmi různých talentů i vysvětlovat složitější věci srozumitelně. Má prostě velmi mnoho vlastností, které potřebuje taneční mistr, přesto si neotevřel taneční akademii. Z prostého důvodu: neumí tančit.

Otakar Foltýn je podle všech, kterých se Chlívek měl tu čest ptát, naprosto vynikající voják. A nejspíše i výborný vojenský policajt. Na rozdíl od spousty jiných dobrých či vynikajících vojáků má právnické vzdělání a k tomu velký mezinárodní rozhled. Má prostě velmi mnoho vlastností, které potřebuje dobrý „komunikátor“, až na tu klíčovou: neumí komunikovat. Respektive neumí komunikovat tak, aby polovinu národa nerozpálil doběla.

Chlívek se v prvé řadě přizná, že příliš netuší, k čemu pravicová nebo středopravicová nebo možná dokonce pravicovolevicová vláda potřebuje strategického komunikátora. Copak nemá dostatek premiérů, vicepremiérů, ministrů a mluvčích? Copak ti nemají své tiskové konference, tiskové zprávy, facebooky, tweety, instáče a tikťaky?

Ale Chlívek už se smířil, že některým věcem snad ani ve svém věku rozumět nechce. Svým způsobem rozhodně lepší občas brutální výrazivo Otakara Foltýna, než když jeho předchůdce Michal Klíma zadával do spřátelených médii inzerci za miliony korun s takovými úžasnými hláškami jako „Spolu jsme zvládli pandemii bez lockdownů“, což bylo něco mezi stranickou propagandou za veřejné peníze a učebnicovým chucpe, protože po příchodu varianty koronaviru jménem omikron nedělala lockdowny žádná vláda na světě.

Ale dejme tomu. Dejme tomu, že některé skutečně „strategické“ otázky je třeba „komunikovat“ jinak, než jak to dělají politici, kteří mohou býti obviněni ze stranického pohledu na svět.

Možná kdyby některé strategické věci vysvětloval svému publiku Kovy a jinému publiku zase Veronika Žilková, kdyby to byly otázky „strategicky vykomunikované“ s opozicí, takže se nestanou předmětem politického boje, kdyby ještě deset různých kdyby, tak by Chlívek zavřel oko a nad Odborem strategické komunikace státu zavřel oči, stejně jako je zavřel nad Odborem paměťových agend (!), Oddělením stravovacích služeb (!) či Oddělením datové vědy a modelování (!) – což jsou jen některé z desítek odborů a oddělení, které na Úřadu vlády máme.

Ale Otakar Foltýn pojal strategickou komunikaci jaksi jinak: po vojácku a zpříma každému vpálí do očí, co si myslí.

Přesvědčování přesvědčených

Chlívek s panem Foltýnem sice v drtivé většině názorů souhlasí, ale přesto vůbec nechápe, jaký má taková práce smysl. Přesvědčené pouze utvrdí v jejich názorech a váhající či lidi s jiným názorem leda vytočí. Strategickým komunikátorem v principu nesmí být člověk konfliktu, člověk přímých a polarizujících názorů – tedy ani novinový komentátor, ani vojenský policajt.

Nebo je snad toto komunikační strategie našeho státu – rozdělit rozhádanou společnost ještě více?

(Odbor strategické komunikace chystá další akci na 27. ledna, výročí osvobození Osvětimi a Mezinárodní den vzpomínky na oběti holokaustu. Chlívek snažně prosí pana premiéra Fialu: nedovolte prosím žádné nevyžádané e-maily a nevyžádané komunikační karty. Šoa je natolik strašná kapitola lidských dějin, že vpravdě nepotřebujeme domácí bitku nad šesti miliony mrtvých, natož mezinárodní ostudu).

Mirek Kalousek, zachránce Petra Fialy. Pane Vaněk, to jsou paradoxy!

Chlívek žije v sociální bublině, která z 99 procent z hloubi srdce nesnáší Andreje Babiše a z 88 procent obdivuje Otu Foltýna (ano, ta čísla jsou naprosto přesná, skoro stejně jako 93 procent splněných slibů Petra Fialy).

Chlívek se většině své bubliny marně snaží vysvětlit, že skutečně není úplně vhodné, aby jakýkoli úředník, není-li vyzván, školil ze svého vlastního rozhodnutí poslance, že to zejména starším ročníkům může připomínat politické školení mužstva. Včetně vět z doprovodného e-mailu: „Odbor strategické komunikace státu by Vás rád požádal o připomenutí si tohoto smutného výročí. Pro tyto účely jsme pro Vás připravili komunikační kartu, kde najdete vhodná doporučení ke komunikaci.“

A zejména se oněm 88 procentům snaží vysvětlit: Pokud jste nadšeni z práce Foltýnova odboru, jenž místo strategické komunikace jen s větším důrazem amplifikuje slova vlády a jejích představitelů, pak se musíte smířit s tím, že až/pokud vyhraje volby třeba takový Babiš s Konečnou, začnou chodit poslancům komunikační karty úplně jiného znění.

A vládním „stratkomem“ se stane třeba Jiří Ovčáček. Nebo ještě hůře: Foltýna vystřídá zdivočelý sociální demokrat a nyní poslanec SPD Jaroslav Foldyna.