Jestli Lipavský, sirota Pirátů, kteří ho dostali na ministerstvo, aby si nemusel hledat práci, když ho občané do Poslanecké sněmovny nezvolili, trpěl záchvatem pravdomluvnosti, nebo neměl ještě správné notičky, či snad premiérovi záměrně namazal schody k zesměšnění, nechť si vyříká s Petrem Fialou.
Jestli Petr Fiala má tak neschopné lidi, nebo tak malé kontakty venku, případně si drží tak schopného ministra zahraničí, že nevěděl, že bude další jednání, a tudíž mohl šetřit silnými slovy, ať si vládce s pohodlnou většinou v Poslanecké sněmovně vyhodnotí sám. Podstatné je něco jiného.
My jsme to říkali
Pětikoaliční vláda, z které je čtyřkoaliční plus apendix Lipavský, dávala vždy na odiv svou zahraniční, tzv. hodnotovou politiku. Co jsme se naposlouchali, jak za naši zahraniční politiku si nás všichni váží, obzvláště za pomoc Ukrajině. A výsledek? Nový prezident USA má evidentně na háku celou Evropskou unii s jejím stávajícím vedením, nás možná ani neregistruje. Unijní západní strana železné opony nás má v paži do té míry, že ani s prosíkem nás nevzali prvně do Paříže, nehledě na to, kolikrát vládní koalice opakuje, že patříme na Západ. Naši sousedé, s těmi to máme rozházené.
Pikantní je, jaká ramena dělala stávající vláda na Maďarsko a Slovensko. S nám nejbližšími Slováky přerušila mezivládní konzultace, kritizujíc schůzku ministra zahraničí Blanára s ruským ministrem Lavrovem. A Maďarsko se dočkalo kritiky nejen za svou zahraniční, ale i domácí politiku (viz. připojení k žalobě Evropské komise vůči Maďarsku kvůli maďarskému zákonu na ochranu národní suverenity).
Fialovi není v těchto dnech co závidět. Nejdřív facka z Paříže, pak jobovky i na domácí frontě |
Na Rakousko, jehož kancléř vyrazil do Ruska, natož USA, jednající s Ruskem napřímo, si ale netroufnou. Poláci si hrají vlastní hru, chtějí být evropská velmoc. A Němci? Ministr Lipavský je mistroval kvůli Ukrajině a liboval si, jak prý musí němečtí představitelé v úzkých vysvětlovat své kroky.
V České republice byly poslední roky často pranýřované určité názory (tudíž se stávající koalice vlezla do hodnocení viceprezidenta USA J. D. Vance, podle nějž je chyba potlačovat svobodu slova). Vládní koalice vsadila na Bidena a Harrisovou, tudíž vztahy s Bílým domem jsou tomu teď poplatné. Rusko nás má poznamenané černou tuší, Čína nás odstřihla, jak mohla – nejen kvůli Tchaj-wanu, který postavil fabriku na čipy raději v Německu, ovšem u našich hranic.
Ti, kteří byli ostrakizováni, když žádali více pragmatismu v zahraniční politice, by mohli mít teď škodolibou radost s tím, že to říkali. Jenže není žádný důvod k radosti. Jako občané si přece přejeme prosperitu a vážnost země v zahraničí doprovázenou solidními kšefty ekonomické diplomacie, ať už je u vesla kdokoliv. Státy Latinské Ameriky oscilují mezi USA, Ruskem a Čínou, Afrika kouká, od které velmoci vezme nejvíc, Arabové a Asie hrají velkou hru také.
Žijeme v době překotné, v době velkých zvratů, v nichž teď naše vedení tápe. V takovou chvíli jako špatný vtip zní slova předsedy poslanců ODS Marka Bendy pro CNN Prima News, že odchod Markéty Pekarové Adamové nevadí, protože „od prvního okamžiku bylo jasné, že to bude celé směřováno na osobu Petra Fialy, který tu reprezentuje tu klidnější část společnosti, která nechce věčné zvraty“.
Opozice slibuje nápravu
Zpět k tezi Petra Fialy, který se nakonec do Paříže přes video dostal. Peníze a zbraně na stůl, méně regulací. Na tom se s ostatními unijníky jako vždy mohl shodnout, protože zatímco o vyslání vojáků na Ukrajinu v pondělí zazněla disharmonie nápěvu písně Snad ano, Možná, Ne, tahat peníze občanům z kapes, to mocným jde. Se zvýšenými daněmi a pozdějším odchodem do důchodu, poté, co už několikrát zdražilo vše možné a dále se zdražuje, to v České republice my, daňoví poplatníci, moc dobře víme.
EU nemůže rozhodovat o vysílání vojáků na Ukrajinu, kritizuje Fico summit v Paříži |
Zapeklitá a neradostná situace, když jsou volby za rohem a v zahraniční politice můžeme říci, že se naše země stala désolé, což je francouzské slovo pocházející z latinského desolatus, jehož význam si snadno vyhledají i nelatiníci a nefranštináři. A kdo za to může, že jsme se všichni stali dezoláty snadno a rychle za tři roky? A není svět opravdu kulatý, když ti, kteří zavedli pro část obyvatel místo demokratické diskuse dehonestující pojem dezoláti, jsou najednou nejvíce zmatení désolé?
Nápravu slibuje jedním dechem opozice – Babišem a Okamurou počínaje, Konečnou a Turkem konče. K tomu se Šlachta soustředí na bezpečnost a Maláčová bojuje heslem „domácí politika musí mít přednost před zahraniční“. Stávající koalice ve světle aktuálního vývoje už stěží může argumentovat, že naše zahraniční politika z nás udělala středobod zájmu a obliby. Zatím to vypadá, že německé platy sice nebudou, ale daně se klidně zvednout zase mohou hned po volbách, aby si nás podle Fialy vážili, když dáme na stůl prachy a zbraně.
