Chudáci policisté se proto do boje s nejrůznějšími skinheady či neonacisty vrhali vybaveni pouze čtyřmi pravidly. První identifikační znak je vyholená hlava, další pak dřívější záznam dotyčného mezi extremisty. Třetím kritériem je pak „skinheadský“ charakter akce a posledním je oblečení dotyčného.
K oděvům a symbolům extremistů dostali policisté v minulých dnech výtečnou pomůcku, bohužel zatím ne všichni. I kdyby však manuál měl v kapse každý policista, situaci mu to neulehčí.
Vezměme to politicky od nejvyšších pater. Premiér a jeho družina si v nacistické emblematice přímo libují. Má policista zakročit proti někomu, kdo například při příchodu do restaurace pozdraví jedním z pozdravů výslovně v brožuře zmíněných? Jen s největší opatrností, mohl by to totiž být někdo z vtipkující premiérovy družiny. Co má policista bez zevrubného politického školení dělat v případech, které můžeme nazvat: Vypadá to jako skinhead, ale není to skinhead?
Vizuálně splňuje několik kritérií z příručky například poslanec ODS Vidím, policejní protidrogový car Komorous či zpěvák a bývalý skinhead Landa. Všichni jsou navíc sdruženi v jakémsi obskurním „řádu“. Ten svým povrchním mysticismem nápadně upomíná na aktivity Hermanna Göringa. Jak se má policista operativně rozhodnout?Hodní hololebci z „řádu“ jsou z hlediska zákona v pořádku, jenže jak je má policista rozlišit od těch zlých? Bude ministerstvo vydávat v budoucnu katalog „správných“?
Důsledný boj s extremismem vyžaduje jasnou politickou distanci od jeho projevů. Když se někteří představitelé státu chovají podobně jako skinheadi, jiní je připomínají vzhledově, je pak veškerá osvěta dost pochybná. A stěží pak lze mluvit o věrohodnosti. Nikdo nechce pana Topolánka či občanské demokraty obviňovat z neonacismu, „jen“ by si měli dávat pozor na to, čemu a komu jejich příklad pomáhá.
