Jsou takové, třeba Tančící dům na nábřeží, ale při vší úctě je to dům v proluce po bombě, ne veřejná instituce. Symbolem mohla být nová Národní knihovna na Letné, emoce vyvolávající Kaplického blob. Ale právě jeho osud ukázal, jak euforie může vyšumět, není-li podložena dodržováním pravidel a schopností projekt prosadit.
Už pár let se uvažuje, že architektonickým symbolem éry svobody v centru Prahy může být novostavba Vltavské filharmonie na nábřeží v Holešovicích. Před třemi lety byl vyhlášen vítěz mezinárodní soutěže – studio Bjarke Ingels Group. A ve čtvrtek vydala ČTK zprávu, že město Praha založí Nadační fond, jehož prostřednictvím se budou na Vltavskou filharmonii vybírat příspěvky od soukromníků či firem.
„Všichni se bojí nových věcí, i Dánové se báli.“ Vltavská filharmonie se bezpochyby stane stavbou století |
Základní vklad bude činit 30 milionů korun (na provoz fondu v prvních letech). Celkem je však třeba získat skoro 12 miliard, respektive – počítáme-li i peníze na úpravy okolí – skoro 17 miliard korun. Je to na dobré cestě? Dočká se Praha moderní veřejné budovy, koncipované pro koncerty, ale i kongresy a jiné akce, architektonického symbolu éry svobody?
Aby to nebylo jako v Sydney
Na přesné prognózy je ještě brzy. A jak bylo řečeno, lepší je nepropadnout hned zkraje velké euforii. O to větší pak může být zklamání, jak ho zažili mnozí v případě Kaplického blobu na Letné. Ale pár postřehů – zdejších i obecných ze světa – tu zmínit můžeme.
Pražští zastupitelé odhlasovali vznik Nadačního fondu většinou 37 hlasů z 63 přítomných, což není úplně drtivá většina. Když se někteří zastupitelé ptali, jak to bude s financováním stavby, primátor Svoboda podle ČTK odpověděl, že byl na schůzce, jíž se zúčastnil i ministr financí Stanjura, a že by až 80 procent stavby filharmonie zaplatil stát. Jenže dříve se říkalo, že stát by mohl pokrýt třetinu ceny. Pak to shrnul radní pro finance Zdeněk Kovářík (ODS). Ministr financí to podle něj sám zaručit nemůže: „Pokud chcete v tuto chvíli znát nějaká závazná procenta, tak prosím neblbněte, to v tuhle chvíli přece nikdo neví.“
Takže tolik k možné euforii. A není od věci připomenout pár výrazných zkušeností ze světa.
Vltavská filharmonie se opět prodraží. Cena má skočit o několik miliard, obří projekt čeká ještě řada změn |
Podobně prestižní stavbou – Labskou filharmonií – se už pár let chlubí Hamburk. Ale i tato moderní budova, nota bene v organizačně schopném a pořádkumilovném Německu, přinesla rozporné zkušenosti. Měla se stavět v letech 2007–2010, ale otevřena byla až v lednu 2017. Měla stát 77 milionů eur (dva miliardy korun), ale nakonec to byl desetinásobek.
Nebo slavná opera v australském Sydney od neméně slavného architekta Jörna Utzona. Zdobí knihy o architektuře. Ocitla se na seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO ještě za autorova života, což byl unikát. Ale… Mezinárodní architektonická soutěž byla vyhlášena v roce 1956. Podle plánů měla být opera hotová v roce 1963. Nakonec ji sice otevírala britská královna, ale až v roce 1973. Původní rozpočet činil sedm milionů australských dolarů, konečné náklady dosáhly částky 102 miliony.
Ano, pravidlo pro prestižní stavby tohoto typu zní, že termín dokončení se značně prodlouží a odhadované náklady se až násobně zvýší. Najde se u nás někdo, kdo by se vsadil, že v případě Vltavské filharmonie se časové termíny (dokončení v roce 2032) i náklady dodrží?
Zapálit, uhasit a pak těžit z vlny solidarity
Když už se zakládá Nadační fond, nabízí se příměr k financování stavby Národního divadla. Na „zlatou kapličku“ se vybíralo veřejně. Na kasách stálo „Na zdar Národního divadla“, z čehož pak vznikl pozdrav „nazdar“. Národní mýtus praví, že tíhu nesli chudí, kteří dávali krejcar po krejcaru, zlatku po zlatce.
Realita ale nebyla tak melodramatická. Zprvu – od roku 1850, kdy byly sbírky zahájeny – to dost drhlo. Do roku 1865 se vybralo 200 tisíc zlatých. Až po požáru nedokončené budovy v srpnu 1883 vypukla vlna emocí a solidarity, kdy se za měsíc vybralo na milion zlatých.
Ředitelovat Národní divadlo nemůže každý. Martin Glaser bude ale mužem na svém místě |
Celkem se do roku 1884 podařilo pro stavbu získat (sbírkami, dary i od pojišťovny za požár) na 3,2 milionu zlatých. Největšími donory byla města, korporace a šlechta. Obrázek chudých Čechů, kteří si utrhávali od huby, jen aby mohli přispět na „zlatou kapličku“, je spíš legendou. A nejštědřejším jednotlivým dárcem se stal císař František Josef I., přičemž většinu svého příspěvku dal v emoční vlně po požáru.
Co z toho plyne pro dnešek? Nic jistého. Uvidíme, jak uspěje Nadační fond pro stavbu Vltavské filharmonie, kolik bohatých lidí či firem osloví či ukecá. S dávkou černého humoru by to po zkušenosti se „zlatou kapličkou“ šlo říci i takhle. Rozestavět tu budovu, pak ji zapálit, uhasit a v následné vlně solidarity rychle vybrat ten zbytek.
