Z hlediska matematiky mandátů tím možná ANO poškozuje samo sebe (bonus pro velké strany z propadlých hlasů), nicméně z hlediska rozložení sil ve sněmovně taková fragmentace hnutí nahrává (snižuje pravděpodobnost většiny pro stávající vládní koalici). Hnutí ANO má v úmyslu primárně zabránit propadu voličských hlasů. To, zda půjde o koalici či spíš o kandidaturu na stranické kandidátce, je předmětem debaty.
Budete volit ve sněmovních volbách strany vládní koalice, opozice, strany mimo sněmovnu či volit nepůjdete?
Část sociální demokracie myšlenku společné kandidátní listiny odmítá, protože spojenectví s Babišem ji už stálo v minulosti opravdu hodně. Hrozí tak, že by zběhlo i těch pár osobností z minula, které ve straně zbyly. V symbolické rovině hraje roli též fakt, že by sociální demokraté na kandidátce ANO byli ve společném poslaneckém klubu. Na druhé straně šance, že by se strana bez pomoci jiného politického uskupení probojovala do sněmovny, je minimální.
Je především na Janě Maláčové, aby rozhodla a domluvila se. Možnost letošní volby vypustit a soustředit se na ty za čtyři roky je samozřejmě legitimní, ovšem po dalších čtyřech letech bez přístupu k informacím a kontaktům na nejvyšší politické úrovni se nedá mluvit o ideální startovní pozici pro návrat Socdem na politické výsluní.
Málo času na vysvětlování
Před minulými volbami vznikla koalice Spolu v prosinci 2020, tedy necelý rok před volbami. Dohadovala se dlouho a bolestně, především pro programové různice, nicméně nakonec se spojení vyplatilo a premiérem se stal Petr Fiala. Jenže vznik této koalice de facto iniciovalo hnutí Milion chvilek pro demokracii, samotným aktérům se do projektu moc nechtělo. Voliči si přáli takový jednotný protibabišovský val, politici jej vytvořili a byli úspěšní.
ANO by vyhrálo s hlasy od třetiny voličů, do Sněmovny by prošlo sedm uskupení |
Hnutí ANO do ničeho podobného jeho voliči netlačí. Na druhé straně hnutí nemá vlastně žádný program a zároveň je ochotno slíbit leccos, tedy na jeho straně programové překážky pro koalici, vlastně s jakoukoli stranou, neexistují. Vnitrostranické rebelie se Andrej Babiš bát nemusí, jeho stranící se chovají spíš jako zaměstnanci než jako političtí suveréni. Sociální demokraté i Přísaha jsou pro změnu v tak zoufalém postavení, že kývnou na cokoli, co by jim zajistilo zastoupení ve sněmovně. Koalice má pro menší strany tu výhodu, že po volbách mohou mít své poslanecké kluby a tedy i iluzi suverenity.
Teď ještě aby tuhle návnadu spolkli voliči. Volby jsou velmi blízko a není pochyb, že marketéři ANO jsou pružní. Byli by ale stejně pružní voliči? Bude jim jako příznivcům Babišova fanklubu vyhovovat „přívažek“ v podobě dvou ministran a jejich kandidátů? Těžko říci. Času na vysvětlování není mnoho.
Největší problém jsou nízké mzdy, říká Maláčová. SOCDEM chce méně zdanit práci |
Čert ví, jestli definitivně rozhodnou průzkumy mezi příznivci hnutí ANO ohledně případných koaličních partnerů, nebo jen úvaha o propadlých hlasech. Každopádně i kdyby ANO koalici nakonec s malými stranami udělalo, nebude to voliči vytoužené řešení, ale jen další z pragmatických manévrů, ve kterém zájmy voličů hrají druhé housle.
