Vyděsila vás více vize, jak tady pod Fialovou „vládou chudoby“ všichni pomřeme hlady, anebo spíše obrázek ruských tanků na Václavském náměstí, které sem pozvala Babišova „vláda národní zrady“? Vítejte v Česku na prahu parlamentních voleb, které už jsou zase – jako vždycky – osudové a jde v nich prý o všechno.
Každé volby jsou samozřejmě důležité, vždyť určují směřování země (nejméně) na příští čtyři roky. Nota bene se tyto volby nekonají v nějaké době ospalé, nýbrž hodně rozjitřené. Otevřená válka pár set kilometrů od našich hranic, významné posuny mocenské, ideologické, ekologické i klimatické na celé planetě, relativizace hodnot a pád mnoha starých jistot...
Lepší než armagedon
Doma jsme byli svědky vyhrocené volební kampaně, jakou snad tato země nepamatuje. A to máme za sebou dávná soupeření Klaus–Zeman, Topolánek–Paroubek, Nečas–Sobotka... Ta se ale mírou agresivity a personifikace politiky do obličejů dvou hlavních rivalů s těmito volbami nemohla rovnat. Jistě tomu dost napomáhají nové prostředky a metody kampaně, hlavně internet a sociální sítě, hlavně se ale politika už úplně vyprázdnila.
Babiš versus Fiala: proč by měly předvolební debaty nahradit zápasy v bahně |
Programy, věcná témata a konkrétní sliby už zajímají málokoho, vždyť tolik jsme toho už slyšeli a tolikrát se spálili. V klanové politice jde už jen o barvu našeho klubu a o osobu ústředního lídra, jemuž bezmezně věříme a jemuž také menší či středně velké špatnosti a chyby rádi odpustíme. Jen proto, aby nenastal armagedon, tedy nástup jeho rivala, který by zemi dovedl „zu grunt“ nebo ji na špagátu odtáhl někam za Ural...
Srovnáme-li v končící kampani témata, prostředky a postupy negativní s těmi pozitivními, lze poměr odhadovat zhruba na 4:1. Tedy další volby, v nichž nejsilnější emocí byl strach. Z Ruska, Putina, války a domácích kolaborantů, stejně jako ze spálené země či migrantů.
Přitom oč vypjatější a hysteričtější kampaň byla, o to méně mohla ovlivnit sílu obou politických a mocenských táborů, mezi nimiž se tyčí neprostupná zeď. Od začátku roku se v průzkumech poměr sil mezi táborem vládním (SPOLU, STAN a stále vládě naklonění Piráti) a protivládním (ANO, SPD, Stačilo!, Motoristé, Přísaha) prakticky nepohnul, osciloval v řádu pár procentních bodů a maximálně desítky mandátů, přičemž protivládní tábor měl stále zřetelný, zhruba pětinový náskok před vládním. A to za tu dobu vláda čelila bitcoinové aféře, začal proces s Dozimetrem a Andrej Babiš se chystá na nové kolo kauzy Čapí hnízdo.
Chci zpátky Českou republiku, kde vláda neuráží ty, kteří volí někoho jiného |
Volební stratégové tak už úplně rezignovali na to, že by strany mohly kvalitou nabídky přetáhnout voliče svému hlavnímu rivalovi. Marketingová masáž založená na strachu míří už jen na mobilizaci vlastních voličů, aby přišli k volbám, na nerozhodnuté, případně na přetahování voličů od stran na téže straně barikády.
Teď už míč na zem!
Kdo přijde po končící vládě, jež byla krajně neoblíbená? Paradoxně vše nasvědčuje tomu, že si buď zopakuje mandát nejméně oblíbený premiér v polistopadové éře, který je podepsán pod propadem země v řadě socioekonomických parametrů, anebo ho nahradí jeho rival a předchůdce, který už dříve proslul dost chaotickým řízením země za covidu a jehož případný nástup komplikuje střet zájmů a pokračování jeho osobní kriminální kauzy.
Přemluv všechny? Proč se české elity opakovaně pokoušejí převychovat seniory |
Za delší konec provazu těsně před volbami tahá Andrej Babiš, ale vyhlídky nejsou kdovíjaké. Zatímco v případě vítězství vládního bloku by obrys příští koalice byl asi znám už v sobotu večer, v opačném případě se můžeme dočkat maratonu jednání v řádu mnoha týdnů i měsíců. Už vzhledem k tomu, jaký pytel blech se na kandidátkách kryptokoalic do Sněmovny hrne.
Ať tak, či tak, jedno je jisté. Volební kampaň byla šíleně přepálená, ale teď už míč na zem. Fiala není hrobař a Babiš není ruský šváb. S pravděpodobností blízkou jistotě lze říci, že Česko nebude spálená země a po Václaváku ruské tanky jezdit nebudou.
