Ať už volby dopadnou vítězstvím Kamaly Harrisové nebo Donalda Trumpa, je velmi pravděpodobné, že USA budou požadovat od Evropy větší zodpovědnost za kolektivní obranu a další navýšení obranných výdajů. Lze očekávat, že se nebudeme bavit o dnešních dvou procentech domácího produktu, ale možná o třech či čtyřech procentech. S výjimkou Polska jsou těmto číslům vzdáleny všechny evropské země a není potřeba rozvádět, jaké to bude klást nároky na veřejné rozpočty.
Koho byste volili v amerických prezidentských volbách?
Navíc Donald Trump znovu naznačil, že samotná existence NATO v současné podobě je v sázce a že opět může otevřít otázku odchodu Spojených států z Aliance. Ačkoliv takový krajní krok není pravděpodobný, jen samotná diskuse o tomto tématu představuje riziko destabilizace a ztráty kredibility NATO. I v méně dramatickém scénáři budou dopady na Evropu zásadní.
Obchodní konflikt by oslabil Evropu
Bývalý ministr zahraničí Tomáš Petříček.
Dopady amerických voleb však budou zásadní i v ekonomické oblasti, kde se již objevují otázky o budoucnosti transatlantických obchodních vztahů. Trump ve své kampani vyhrožuje zavedením 100% cel na evropské dovozy, což by zásadně zasáhlo obchodní vazby mezi USA a Evropskou unií. Tento protekcionistický přístup navazuje na politiku „America First“ a může vyvolat odvetná opatření ze strany EU. Možný obchodní konflikt by oslabil globální trhy a především evropskou ekonomiku, která se stále hospodářsky nevyrovnala s dopady pandemie, války na Ukrajině, energetické krize a krize rostoucích životních nákladů.
USA se navíc v posledních letech postupně přestávají soustředit na Evropu jako na klíčového strategického partnera – s odchodem Joea Bidena a s ním generace posledních studenoválečných politiků se pozornost Washingtonu jednoznačně přesunula do indo-pacifické oblasti, kde USA čelí rostoucímu vlivu Číny.
Evropa potřebuje obranný průmysl i pro svůj růst. EU pro to musí splnit dva úkoly |
Tento přesun pozornosti má ekonomické i politické důsledky. Spojené státy na Evropu čím dál více pohlížejí nejen jako na bezpečnostně slabšího partnera, ale i jako na ekonomicky zaostávající region s pomalými inovacemi a nižší výkonností, což podkopává zájem o transatlantickou spolupráci.
Mnozí Američané proto dnes vnímají Evropu spíše jako místo pro rekreaci a kulturní zážitky než jako rovnocenného ekonomického partnera. Pro EU to znamená, že bude muset hledat nové oblasti spolupráce, kde by mohla posílit své postavení v transatlantickém partnerství.
Prostor pro hlubší spolupráci
Jednou z možností je zintenzivnit dialog o ekonomické bezpečnosti, tedy například o ochraně klíčových průmyslových odvětví a dodavatelských řetězců, ale i o přístupu k nezbytným surovinám pro digitální a udržitelné technologie. Zatímco se Spojené státy a EU shodují na potřebě bezpečných a spolehlivých dodavatelských řetězců, rozcházejí se v pohledu na ekonomická rizika spojená s Čínou a nutnost tato rizika cíleně omezovat, což vytváří výzvy při hledání společného postupu vůči této velmoci.
I v tomto případě se ukazuje nízká schopnost evropských zemí najít společnou strategickou pozici a společně řešit hlavní geopolitické a geoekonomické výzvy dneška. Pro USA tato strategická slabost a nejednota ve vztahu k Číně může být do budoucna zdrojem frustrace, která dále oslabí zájem o vzájemnou spolupráci. A to bez ohledu na to, jestli v Bílém domě bude sedět Harrisová, nebo Trump.
Nicméně, právě oblast dodavatelských řetězců pro farmaceutické produkty, digitální technologie nebo udržitelné technologie skýtá prostor pro hlubší spolupráci mezi Evropou a USA. Zatímco evropské země debatují o tom, jaký postoj zaujmout k Číně, mají s USA společný zájem na rozvíjení vlastních kapacit, aby nebyly na Číně zcela závislé. Tento přístup může podpořit jak transatlantickou spolupráci, tak ekonomickou odolnost EU a USA. Významná spolupráce se nabízí například v oblasti vývoje a výroby čipů, baterií, v surovinové soběstačnosti, ale také o oblasti biotechnologií či farmaceutických produktů, kde Evropa zatím zaostává.
Zpráva o Europě, „toxický“ Orbán a rozhovory, které dávají Trump a Harrisová |
Ačkoliv nelze očekávat, že by Spojené státy přehodnotily svoji protekcionistickou politiku, i zde se nabízí prostor pro spolupráci. Návrat k debatě o transatlantické dohodě o volném obchodu je nereálný. Ale obě strany Atlantiku by měly mít zájem o změny pravidel mezinárodního obchodu, které dnes zejména Čína využívá ve svůj prospěch.
Světová obchodní organizace se ukazuje jako stále méně funkční nástroj a šance na její reformu jsou velmi omezené, zejména pokud by zvítězil Donald Trump. Nicméně ať už s americkými demokraty, nebo republikány je potřeba jednat o možnosti rozvoje obchodu mezi spřízněnými, demokratickými partnery v Evropě, Americe, i v indo-pacifické oblasti.
Jak čelit nejistotám současného světa
Výsledek voleb v USA bude pro Evropu a její hospodářství zásadní. Někteří evropští komentátoři věří, že vítězství Kamaly Harrisové nevyvolá potřebu zamyslet se nad budoucností ekonomických vazeb s USA. Nicméně posun americké pozornosti směrem k Asii, americký protekcionismu a klesající zájem o spolupráci s Evropou budou pokračovat bez ohledu na to, kdo v americkém volebním klání zvítězí. Evropská unie si tedy bude muset klást otázky, jak nastavit své ekonomické a obchodní vztahy s USA, aby nebyla jednostranně závislá na amerických prioritách, ale nabídla věcnou ekonomickou agendu, kde se zájmy EU a USA mohou protínat.
Zachránil euro, teď popisuje agónii EU. Jak chápat Draghiho nekrolog evropské ekonomiky |
Evropští lídři by se měli soustředit na budování silnějších a soběstačnějších ekonomických kapacit, aby dokázali čelit geopolitickým a geoekonomickým nejistotám současného světa. Zejména pak bude potřeba se zaměřit na odstranění palčivého deficitu v oblasti inovativnosti a konkurenceschopnosti evropského hospodářství.
I na to upozorňují zprávy Enrica Letty a Maria Draghiho, které byly představeny v letošním roce. Pokud se tyto podněty stanovou více než jen pouhým předmětem debaty v bruselských kuloárech a skutečně povedou k důležitým strategickým rozhodnutím, je naděje, že bez ohledu na to, kdo ovládne americké presidentské volby, bude EU moci vyjednávat s USA na rovnocenné úrovni. A alespoň v hospodářské oblasti zůstane klíčovým a respektovaným partnerem pro Spojené státy. Budoucnost transatlantické ekonomické spolupráce tak ovlivní nejen probíhající americké volby, ale také to, jestli bude Evropa schopna udělat si své domácí úkoly.
Autor, bývalý ministr zahraničí ČR, je ředitelem Progresivního analytického centra, o. p. s., a výzkumníkem v Ústavu mezinárodních vztahů
