Přestože Amerika v posledních letech ztratila pozici globálního hegemona, ekonomicky a vojensky ji stále lze považovat za nejsilnější velmoc, tudíž je logické, že celý svět čeká na to, kdo se na další čtyři roky nastěhuje do Bílého domu.
Vzhledem k tomu, že EU je v mnoha strategických sektorech na USA silně závislá (kapitál, energie, technologie, média či obrana), není jedno, jak bude budoucí prezident či prezidentka přistupovat k EU a v rámci ní k Česku. Ze signálů vyslaných vládou Petra Fialy je zřejmé, že si vítězství Trumpa nepřeje. Kdyby volili Češi, Harrisové by svůj hlas dalo 69 procent lidí. Vyplývá to z průzkumu agentury NMS Market Research.
Podíváme-li se na podporu Harrisové u voličů politických stran, nejvíce by ji v Bílém domě chtěli vidět stoupenci Pirátů (94 procent) a – horribile dictu - ODS (93 procent), což znamená, že se Fialovi podařilo přetvořit svoji stranu, která bývala symbolem konzervativismu, v ukázkovou pokrokovou sílu. Němci chtějí Harrisovou (77 procent), zato jen 26 procent Maďarů si myslí, že by její zvolení jim prospělo. Dvě třetiny Izraelců přejí Trumpovi, který má mezi příznivci koalice premiéra Benjamina Netanjahua podporu až 93 procent.
Americké volby: „Je to o ekonomice, hlupáku.“ A to by mohlo nahrát Harrisové |
Volby, které změní svět! Tento slogan vidíme na plakátu CNN Prima News v ulicích. Je to tak, ale ptejme se, zda změna nepřinese USA, EU a zbytku západního světa nakonec tragédii. (Mimochodem Theodore Dreiser, člen komunistické strany, právě před sto lety dokončoval román Americká tragédie.)
Vývoj geopolitické strategie USA podle realistických pozorovatelů totiž může během několika let skončit tragédií. Důvod: strategie, která by zajistila demokratům udržet Bílý dům, je totiž v přímém rozporu se strategií, která by Ameriku mohla vrátit do pozice hegemona. Jak tento paradox vznikl? Jednoduše v důsledku mnoha ideologicky vedených či nekoherentních politických a ekonomických kroků.
Trump na prahu Bílého domu. Rozhodne i to, že Harrisovou považují Američané za druhého Bidena? |
Podívejme se na ukázky. Podporovat Ukrajinu, ale jen do té míry, aby neprohrála. Izraeli pomáhat, ale jen natolik, aby nezvítězil. K některým nepřátelům Západu se chovat vstřícně (například k Íránu), ale házet klacky pod nohy západním vládám, které si nad touto geopolitickou absurditou dovolují kroutit hlavou. Neúprosně realizovat klimatickou politiku, i za cenu, že tím maximalizujeme strategické výhody nezápadních konkurentů, hlavně Číny.
Ti pak díky větší konkurenceschopnosti postupně získávají převahu v klíčových odvětvích průmyslu, které Západ z ideologických důvodů zlikvidoval či kvůli krátkodobým ziskům přestěhoval k budoucím geopolitickým protivníkům. Zpátečnický princip meritokracie hodit do koše a vedoucí místa (dokonce i v sektorech obrany státu) obsadit podle kritérií nové ideologie. Pomocí médií, vysokých škol, celebrit, expertů a neziskovek agresivně prosazovat pokrokovou ideologii, přestože výsledkem bude extrémně rozdělená společnost.
Nejtěsnější volby v historii? Trump vrací úder a dohnal uvadající Harrisovou |
A toho, kdo si dovolí kritizovat tuto sebevražednou politiku, zesměšňovat, skandalizovat a kriminalizovat, šmahem označit za populistu, nacistu, extrémního sionistu či agenta Putina. A přitom být bláhově přesvědčen o tom, že nepřátelé Ameriky tohle všechno vůbec nevidí.
