V tomto případě je třeba připomenout známý výrok „Je to o ekonomice, hlupáku“. Ten pronesl politický stratég James Carville ke svým podřízeným, když se ho na začátku devadesátých let ptali, jaké mají být priority prezidentské kampaně Billa Clintona. A Clinton vskutku vyhrál. Ostatně jako mnozí američtí prezidenti, kteří dávali důraz na ekonomiku před ním.
Ekonomická situace totiž voliče skutečně zajímá. A Harrisová se ekonomice v kampani skutečně věnuje, slibuje snížení daní pro dělníky a střední třídu, levnější inzulín, pomoc s nákupem prvního bydlení či konec předražování potravin. Ovšem samozřejmě ani Trump se nedává zahanbit, také slibuje lepší ekonomiku, lepší výdělky a ochranu před cizí konkurencí.
Voliči zlepšení cítí
Rozdíl je ovšem v tom, že Harrisová, i když to občas nevítá, je spojována se současným stavem americké ekonomiky. Ostatně, byla a stále je viceprezidentkou. A i když Trump současný stav amerického hospodářství kritizuje, co může, tento stav je prostě momentálně dobrý. Voliči to cítí.
Ekonomika roste téměř tříprocentním tempem, inflace spadla z více než devíti procent v létě 2020 na 2,4 procenta a cena benzinu, což je v Americe důležitá položka domácího rozpočtu, padá. Zároveň roste spotřebitelská důvěra a lidé více utrácejí. Rostou totiž reálné mzdy. A jak ukazují statistiky americké centrální banky, rostou reálné mzdy ve všech skupinách, včetně bílých pracujících, kteří tradičně právě kvůli poklesu reálných mezd podporovali spíše Trumpa. Samozřejmě, nejsou zcela vymazány původní propady mezd a nebyla překonána desetiletí stagnace průměrných příjmů v dělnických profesích, ale situace je lepší než před čtyřmi lety.
Trump na prahu Bílého domu. Rozhodne i to, že Harrisovou považují Američané za druhého Bidena? |
Neboli v USA je teď ekonomicky lépe než na konci Trumpova volebního období. Navíc nálada do budoucna je dobrá. Je samozřejmě otázkou proč. Donald Trump tvrdí, že je to díky jeho daňovým škrtům, které ponechal v platnosti i prezident Joe Biden a proti kterým nic nedělala ani Harrisová. Jiní si zase myslí, že je to díky injekcím, které dal ekonomice Joe Biden.
Šlo podle některých o největší veřejné programy zaměřené na domácí ekonomiku od doby Lyndona Johnsona, který se snažil v šedesátých letech vytvořit v USA sociální či spíše sociálnější stát, nebo dokonce od doby Franklina Delano Roosevelta ve třicátých letech dvacátého století. Každopádně ale hodně voličů přičte zásluhu za prosperitu spíše Harrisové než Trumpovi. Už jen proto, že lidé mají krátkou paměť.
Jak to ti průzkumníci dělají
Otázkou je, zda to bude stačit na vítězství Harrisové. Zda voliči, kteří se cítí nereprezentováni současnou politickou třídou, nehodí svůj hlas raději Trumpovi, když tvrdí, že je zastupuje. To by pak bylo vysvětlení, proč Trump nyní v průzkumech o trochu vede. Sandbu ovšem tvrdí, že volby nakonec ukážou, že ekonomika převáží.
PŘEHLEDNĚ: Jak se volí americký prezident? Boj Harrisové a Trumpa v datech |
Je to možné. Průzkumy veřejného mínění totiž mohou vychylovat preference voličů nezamýšleně určitým směrem. Což nevíme jistě. Většinou jsou totiž v USA dělány jako black box, neznáme jejich metodologii, nevidíme, jak a s čím výzkumníci počítali. Obvykle se totiž agentury zkoumající veřejné mínění snaží vyvážit to, že lidé tazatelům ne vždy říkají pravdu. Obvykle voliči extrémnějších stran, v tomhle případě Trumpa, svůj hlas zapírají. A to se podepíše.
Ostatně, to vedlo k tomu, že v roce 2016 hodně průzkumů předvídalo vítězství Hillary Clintonové, ne Trumpa, který nakonec vyhrál. Dnes proto možná průzkumníci korigují své odhady ve prospěch Trumpa. Jenže pro mnohé a nejspíše pro naprostou většinu voličů Trumpa dnes už na tom, že se přihlásí k volbě svého kandidáta, není nic ostudného. V tom případě ale nadhodnocují průzkumy popularitu Trumpa a vyhraje Harrisová. Zda to tak je, se ostatně dozvíme za pár dní.
