Zatímco při minulých volbách do Poslanecké sněmovny, při nichž zahraniční Češi mohli hlasovat pouze na zastupitelských úřadech, tuto možnost využilo okolo třinácti tisíc lidí, do začátku srpna se jich ke korespondenční volbě zaregistrovalo ani ne osmnáct tisíc. Určitě ještě nějací přibydou, ale tsunami zájmu v posledním týdnu asi čekat nelze.
Potenciál zde přitom existuje značný, nějakých zhruba 500 až 600 tisíc osob žijících v cizině, leč s volebním právem v České republice. Nikdo nepředpokládal, že nové možnosti využijí všichni, v odhadech se však zprvu objevovaly sumy jako 100, 80 či alespoň 50 tisíc. A zejména strany současné vládní koalice od zmíněného rezervoáru mnohé očekávaly – zahraniční Češi totiž v předchozích volbách preferovali politický střed a umírněnou pravici.
Nikoliv náhodou se ve sněmovně kvůli schvalování korespondenčního hlasování strhla velká bitva, poněvadž opozice v jeho zavedení spatřovala naopak velkou nevýhodu. Zastánci i odpůrci se sice obvykle snažili stavět své argumenty obecně, objektivně, nikoliv účelově, avšak podezření, že se za „principiální“ argumentací skrývá především zřetel na zájmy vlastní strany, nešlo rozehnat.
Složitost celého procesu
Zhruba řečeno, při volební účasti přesahující 60 % lze získat přes 5 % neboli dostat se do sněmovny za asi 300 000 hlasů. Sto tisíc hlasů znamená cca 2 %, leč vzhledem k faktu, že se volební zápas opravdu vede a povede o každé procentíčko nebo dokonce půlprocentíčko, museli se zahraniční Češi jevit jako zajímavý zdroj. Zůstává však poměrně netečný, což je samo o sobě docela varovné znamení. Zvláště když ministerstvo zahraničí už na jaře na sociálních sítích spustilo informační kampaň, aby krajané o letošní novince skutečně věděli. A řada kandidujících politiků se snažila krajanskou komunitu oslovit.
Korespondenční volba do Sněmovny: Odpovědi na nejdůležitější otázky a termíny |
O důvodech slabšího než očekávaného zájmu lze stále spíše jen spekulovat. Jako první vysvětlení se nabízí poměrná složitost celého procesu. Zájemce musí nejprve zažádat o zápis do speciálního seznamu voličů a poté ještě požádat o samotné korespondenční hlasování. Obojí může učinit několika způsoby: u zastupitelského úřadu ČR, poštou, přes datovou schránku nebo Portál občana či zprostředkovaně pomocí zmocněné osoby.
Nic složitého, avšak zároveň se zde přece jen vyžaduje aktivnější přístup. A až poté se dotyčný smí účastnit hlasování, což obnáší i nutnost vytištění volebního lístku, jeho vložení do nezalepené obálky a vložení této obálky spolu s podepsaným identifikačním lístkem do další obálky, kterou naopak musí zalepit a svěřit poště nebo doručovací službě. Opět, nic extrémně složitého, určitě ale nejde o aktivitu na dva kliky. Nemělo by jít, jelikož volební proces je nutné chránit před možným zneužitím. Leč zároveň se čtenářům radši předem omlouvám, jestli jsem ve svém výkladu něco popletl.
„Lítali jsme do Chicaga. Spoustu Čechů nechtělo cestu absolvovat. Cesta korespondenční volby je geniální nápad. Je to napsáno velmi srozumitelně a bude to pro nás jednodušší,“ svěřila se webu irozhlas Lenka Pavlová žijící v Austinu, tedy vzdušnou čarou od Chicaga asi 1600 kilometrů. Ovšem jiná respondentka ve stejném článku namítá: „Nikdy jsem nevolila v Americe. V Čechách již nejsem 25 let a sleduju politiku jenom z dálky. Tím, že tam nežiju, mi nepřipadá úplně správné, abych rozhodovala o tom, co je správné v politické stránce v Čechách.“
Co zahraniční voliče odrazuje
Část Čechů tudíž poštovně ani volit nechce, a to i z principiálních důvodů. A jiná část, které se dosud nechtělo trmácet z Austinu do Chicaga či tak nějak podobně, asi shledala možnou úlevu jako stále dosti komplikovanou. Nebo, z jiného úhlu nahlédnuto: člověk, jenž se o politiku intenzivně zajímá, klidně sedne do letadla, aby mohl hlasovat, kdežto pro toho, komu je zdejší politické dění trochu šuma fuk, onen poněkud komplikovaný proces, který schválili poslanci, stále představuje příliš vysokou bariéru.
Korespondenční hlas z pláže? Milí krajané, opravdu nelze chtít jen výhody |
A zahraniční voliče může odrazovat minimálně ještě jedna praktická okolnost. Možná i kvůli přehnaným očekáváním ohledně zájmu rozhodli zákonodárci o „přisypávání“ hlasů z ciziny do čtyř největších volebních krajů – aby příliš nezkreslily výsledky v nějakém z menších regionů. Letos si tak čeští zahraniční korespondenční voliči v západní Evropě budou tisknout kandidátní listiny z Moravskoslezského kraje, v ostatní Evropě z kraje Jihomoravského, v Americe z kraje Středočeského a ve zbytku světa z Prahy. Ovšem pak si třeba nějaký Čech původem z Ostravy, jenž už deset let žije v Brazílii a zpátky domů dosud nezavítal, snadno řekne: co je mi do středních Čech, když nemohu volit na své rodné severní Moravě, tak na to prostě peču.
Dá se však očekávat, že si zahraniční Češi na složité regule volební „pošťácké pohádky“ časem zvyknou a jejich počet postupně poroste – podobně jako na Slovensku, kde korespondenční volbu pro parlamentní volby zavedli již v roce 2006. Ale i tak je jejich chladná odezva trochu smutná, poněvadž vypovídá o malém zájmu o domácí dění, a to i u lidí pobývajících v cizině dočasně, z pracovních nebo studijních důvodů. A nelze aktuálně vyloučit, že odráží rovněž zklamání řady „domorodých“ voličů koalice Spolu, kteří dle sociologických průzkumů k volbám jít nechtějí, byť by měli volební místnost někde za rohem. Letos tedy poštovní hlasování nejspíše nikomu nepomůže, ale ani neublíží.
