Letos se volili guvernéři států New Jersey a Virginia, jakož i starosta města New York. Stát New Jersey je většinově demokratický, většinou v něm vyhrávají demokraté, ale občas může být zvolen i republikán (v roce 2009, rok po zvolení demokrata Obamu prezidentem, byl guvernérem zvolen republikán Christie). Nyní je guvernérem demokrat a guvernérkou byla zvolena umírněná, centristická demokratka, kongresmanka Mikie Sherrillová (porazila republikánského kandidáta poměrem 56:43).
Virginia je stát komplikovanější. Od občanské války Severu proti Jihu až do řekněme konce 60. let 20. století byla silně demokratická, ale byli to konzervativní demokraté, dnes již vymřelý živočišný druh. Pak se začala posouvat k republikánům, aby na přelomu minulého a tohoto století byla silně republikánská.
To se začalo měnit, když se na severovýchodě státu, v okolí hlavního města Washingtonu, začali usazovat zaměstnanci federální vlády, byrokraté, kteří jsou nadprůměrně demokratičtí. Od roku 2008 stát v prezidentských volbách volil demokraty. Ale ještě i v roce 2021, rok po zvolení demokrata Bidena prezidentem, byl guvernérem státu zvolen republikán Glenn Youngkin. Je to úspěšný guvernér, Trump jej v roce 2024 zvažoval jako svého kandidáta na viceprezidenta, ale nakonec dal přednost J. D. Vanceovi.
Podle ústavy Virginie může guvernér být jen jedno volební období, Youngkin už kandidovat opět nemohl, loni byl zvolen prezidentem republikán, demokraté byli silně motivovaní, takže nepřekvapivě zvítězila umírněná demokratka Abigail Spanbergerová, bývalá kongresmanka a před tím agentka CIA (svou republikánskou protikandidátkou porazila poměrem 58:42).
Strach z fotogenického socialisty
Město New York, stejně jako všechna americká velkoměsta, je silně demokratické. Starostou se republikán může stát jen zřídka – obvykle jako reakce na mimořádně neúspěšného demokratického starostu (tak byl v roce 1993 zvolen státní žalobce republikán Giuliani jako reakce na extrémně vysokou zločinnost za starosty demokrata Dinkinse). Skutečné volby starosty v New Yorku jsou tak už primárky Demokratické strany. Kdo je vyhraje, většinou je taky zvolen starostou.
Letos v červnu vyhrál primárky mladý demokrat, poslanec parlamentu státu New York, Zohran Mamdani, který se sám považuje za socialistu a antisionistu. Narozen v roce 1991 v africké Ugandě, indickým rodičům, po otci muslim – šíita, ale nijak fanaticky věřící, spíše sekularizovaný, americký občan od roku 2018. Porazil bývalého trojnásobného guvernéra státu New York Andrewa Cuoma (již jeho otec Mario byl kdysi trojnásobným guvernérem státu), který rezignoval na guvernérský post kvůli obtěžování žen, v primárkách žádnou velkou kampaň nevedl, měl za to, že nominaci získá automaticky, primárky tedy podcenil. Mladý, fotogenický, usměvavý Mamdani měl kampaň aktivní, mezi lidmi i na sítích.
Když demokraté zjistili, kdo nominaci vyhrál, lekli se. Tedy vedení strany a centristé. Naopak socialisté jako senátor Sanders či kongresmanka Ocasio-Cortezová byli a jsou nadšeni. Mamdani je totiž skutečně radikální socialista, používal marxistickou rétoriku o „převzetí výrobních prostředků“ (marxistický žargon pro znárodňování, kolektivizaci) a kandidoval s programem zastropování nájemného, cestování zdarma v městské dopravě a městem vlastněných samoobsluh s minimálními cenami potravin. A samozřejmě zvýšení daní „pro bohaté“.
Novým starostou New Yorku bude demokrat Mamdani. Trump ho označil za zkázu |
Mnozí demokraté se pokoušeli Mamdaniho zastavit na poslední chvíli, podporovali Cuoma jako nezávislého kandidáta, ale již bylo pozdě. Mamdani získal nad 50 procent hlasů (Cuomo 42 procent a republikán Sliwa 7 procent). Mamdani vyhrál ve čtyřech z pěti obvodů New Yorku (Manhattan, Bronx, Brooklyn, Queens), Cuomo jen v jednom (Staten Island).
Demokraté tedy mohou být spokojeni, ve volbách 2025 vyhráli, co mohli, ale odpověď na svou nejpalčivější otázku, co dělat, aby úspěšně čelili Trumpovi a republikánům, posunout se radikálně doleva, anebo být naopak umírnění a centrističtí, nedostali. Ve městě New York vyhrál levicový radikál, ve státech New Jersey a Virginia umírněné centristky.
Mnozí mají obavu, že Mamdani, pokud svůj program realizuje, ekonomicky poškodí město; bohatí a firmy si změní místo trvalého pobytu, aby vysoké daně platit nemuseli. Ale obavy vyvolává i jeho antisionismus, který mnozí považují za antisemitismus. Není islamista, jeho manželka, arabská Američanka původem ze Sýrie, taky ne. Jsou sekularizovaní progresivci. A jako takoví nenávidí stát Izrael a odmítají jeho právo na samotnou existenci. Jeho zvolení však může povzbudit mnohé antisemity zleva i zprava k útokům na židovské obyvatele města (New York je městem s nejpočetnější židovskou populací na světě mimo samotný Izrael) a on coby starosta může snížit policejní přítomnost v židovských čtvrtích a tedy umožnit tam větší zločinnost.
Neblahé trendy
To nás přivádí k jednomu neblahému a nečekanému trendu: akceptaci antisemitismu v americké společnosti, na radikální levici i „pravici“. Antisemitismus na levici je dán nenávistí k Izraeli, jeho delegitimizací a snahou „globalizovat intifádu“, jež toleruje útoky na Židy, ať už jsou izraelskými občany či nikoli. Na pravici má podobu mainstreamizace konspiračních teorií.
Realita ve Spojených státech. Je černobílá, šedivá, nebo děsivá? |
Sešup komentátora Tuckera Carlsona ke konspiracím začal jeho propuštěním z Fox News v roce 2023 (pořady o mimozemšťanech a temných sílách...). Po jeho „pouti“ do Moskvy k nohám Vladimira Putina a servilnímu interview s ním v únoru 2024 přestal být seriózním novinářem. V září toho roku si pozval na rozhovor excentrického historika-amatéra, který tvrdil, že největším padouchem druhé světové války byl Winston Churchill (protože po pádu Francie odmítl s Hitlerem uzavřít mír a věnovat mu celou kontinentální Evropu – chápete, byl to válečný štváč, Churchill, ne Hitler...) a že holokaust nebyl plánován, ale Němci prostě nečekali tak rychlá vítězství a pro zajatce neměli dost jídla…
Rubikon definitivně překročil, když si nyní v říjnu pozval na rozhovor nepříliš známého, o to fanatičtějšího rasistu, který otevřeně obdivuje Hitlera, a jak řekl, i Stalina, a je otevřeným antisemitou. (Krom toho nenávidí ženy, protože je zřejmě „incel“.) Tucker Carlson se mu svěřil, že ze všech lidí na světě nejvíce nenávidí křesťanské sionisty, tedy křesťany, kteří podporují Izrael (hmm, více než Hamás? než islamistické teroristy? než čínské komunisty? než severokorejský režim?). Tímto onoho rasistu a jeho názory zpřístupnil a doporučil statisícům svých diváků.
Tím celá kauza neskončila. Kevin Roberts, současný šéf (od r. 2021) největšího a doposud nejprestižnějšího amerického konzervativního think tanku Heritage Foundation, který otočil jeho politiku úzce trumpistickým směrem, v prohlášení uvedl, že Tucker Carlson je přítel, neměl by být kritizován, a sice s tím rasistou nesouhlasí, ale on by neměl být ostrakizován, nýbrž v diskusi konfrontován. Což ale znamená jej legitimizovat, říkají kritici.
Heritage Foundation se tak octla ve vnitřním vření, mnozí ji opouštějí a uvidíme, jak na to zareagují její sponzoři. Zatímco jeho předchůdce Edwin Feulner, (šéf Heritage v letech 1977-2013 a krátce i v 2017) vydupal tuto nadaci a její prestiž ze země, učinil z ní největší a nejprestižnější pravicový think tank na světě, a její politiku vždy držel v mezích široce chápaného hlavního proudu konzervatismu, Roberts může svou nerozumností a úzkoprsostí instituci přivést k úpadku.
Vidíme tedy v Americe trendy neblahé. Vzestup socialismu a antisemitismu. Víme-li vůbec něco z dějin, ani jedno nevěští nic dobrého.
