Jistě, na občany lze obecně nadávat libovolně a také se to u nás zhusta provozuje. Nejčastěji se nadává na „dezoláty“, což bývají zpravidla lidé s jinými politickými prioritami než pisatel, a bývá jim připisováno, že též neradi chodí k volbám.
Dezoláti prý obývají zpravidla příhraničí a obecně chudší regiony. Téhle představě patrně odpovídá chomutovský obvod, který s účastí 13,57 procenta oprávněných voličů ve druhém kole zaznamenal letošní neblahé poslední místo. Přemyslu Rabasovi tak pro zvolení stačilo rekordně málo hlasů – jen 6 097 (a to získal 52,9 procenta hlasů).
Roli pochopitelně hraje i lidnatost daného obvodu, protože jen o málo vyšší účast 13,66 procenta voličů v obvodu Svitavy znamenalo pro vítězného Davida Šimka 7 540 hlasů při zisku 57,36 procent hlasů.
Jenže třeba egyptolog Miroslav Bárta se v obvodu Praha 2 dostal do Senátu se solidní převahou 54, 52 procenta a přitom mu stačilo pouhých 6 352 hlasů. Čím to je? Ano, v tomto senátním obvodu byla podprůměrná účast 15,08 procenta, což je ve srovnání s obvody Praha 4 (18,77) či Praha 8 (20,12) málo, a též lze tento obvod co do populace označit za menší a možná i vylidňující se (což je neklamným znakem dezolátských regionů).
ANO jásá, že prolomilo prokletí, a ODS volby podá jako úspěch. Vlastně nuda, drama teprve přijde |
Jenže právě tahle schematická vysvětlení zas tolik smyslu nedávají, více voličů prý přivede k urnám jen zajímavý duel. Nebyl snad souboj mezi panem Rabasem a komunistickým kandidátem zajímavý? Pro politology, novináře či ideology rozhodně ano, znamenal totiž možnost návratu komunistů do horní parlamentní komory.
Zato pro Chomutovské rozhodně zajímavý nebyl, kdyby totiž měli pocit, že některý z kandidátů dokáže ovlivnit jejich budoucnost, nepochybně by jich přišlo k volbám více.
Podobně pragmaticky uvažují též bohatí a angažovaní obyvatelé Vinohrad – pro ně je volba mezi pány Hilšerem a Bártou naprosto nezajímavá, lidově řečeno, je to píchni jako řízni. Proto se dostavili jen ti občané, kteří mezi těmito dvěma kandidáty vidí podstatný rozdíl.
Senátní volby poprvé vyhrálo ANO, mandát má i Šlachta. ODS oslabila |
Voliči se zkrátka dostavují ke druhému kolu jen tehdy, domnívají-li se, že o něco jde konkrétně jim samým (nikoli jen kandidátům či partajím) a že svým hlasem mohou něco změnit.
Voliče Senát naposledy výrazně zaujal v roce 2010, kdy i ke druhému kolu dorazilo 24,6 procenta voličů (to byla Paroubkova oranžová cunami). Letos byla sice účast nižší než před dvěma lety (19,44) ale bylo to pořád nadprůměrných 17,54 procenta.
K volbám chodí jen političtí fajnšmekři
Občané tedy o Senát zájem neztrácejí, jen k volbám chodí převážně „notorici“, tedy političtí fajnšmekři. O druhém kole pak lze obecně říci, že lidé tápou, zda se koná jeden, anebo až dva týdny po prvním. A ani o samotné nabídce potenciálních senátorů nelze mluvit jako o oslnivé.
Jenže místo abychom se ptali politických stran, proč vystrkují do Senátu málo atraktivní a nezajímavé kandidáty, máme tendenci peskovat voliče. A to je cesta do pekla.
