Vzácně se na tom shodnou volební lídři napříč politickým spektrem. Vykašlete se na křížkování kandidátů, volte stranu jako celek, vzkazují občanům. I politologové varují, že systém je matoucí a voliči v něm často chybují. Ale co chyby volebních komisařů?
Peklo je to hlavně ve velkých městech s tisícihlavými okrsky. A naprostý extrém je Praha. U nás volíme 35 lidí na městskou část a 65 na magistrát – to je potenciálně až 100 křížků na jednoho voliče. Krát 400 či 500, dle volební účasti.
Pečlivě obhlédnout všechna zákoutí volební plachty zvíci Rudého práva, odfiltrovat neplatné hlasy (kroužkování se nepřipouští!), dopočítat či odpočítat se k oněm magickým 35, resp. 65 a pak všechno ještě překontrolovat. To musí zvládnout nesehraný tým zhruba šesti lidí, kteří se nikdy předtím nepotkali. Do jedenácti večer o zábavu postaráno.
Velké obavy z malých křížků. Jak může zaškrtávání jednotlivých kandidátů zamíchat s výsledky voleb? |
Upřímně, v tom zmatku je někdy kumšt pořádně ohlídat i ty parlamentní kroužky, zejména u kandidátek, které vedou až na druhou stranu lístku. A ty jsou nejvýš čtyři. Nehledě na to, že mnohde jsou komise plné seniorů, kteří na ty malinké křížky, při vší úctě k nim, i s brýlemi někdy sotva vidí.
Pravidelně se objevují poplašné zprávy vyzývající k volbě až v druhý den, aby se předešlo údajné noční manipulaci s hlasy. Nemalé procento lidí se bojí korespondenčního a online hlasování. A tady se přitom otevírá obrovský prostor k ovlivňování, byť nezáměrnému, o to však pravděpodobnějšímu.
To, že pár (desítek) křížků chybí nebo přebývá, už nikdy nikdo nezjistí – leda by někdo výsledky napadl a celá ta hromada papíru by se ručně přepočítala znovu.
Tak na to myslete, až půjdete dnes či zítra za plentu.
