Proto si příjezdu ukrajinského prezidenta emočně „užívali“ zejména méně významní vládní politici, ornamentální ministr zahraničí Lipavský fantazíroval o Zelenském jako o „vůdci svobodného světa“, Markéta Pekarová, dosluhující předsedkyně Poslanecké sněmovny, děkovala Ukrajincům za to, že bojují proti Rusům a že „chrání i nás“. Ostatní, zejména ti politici, kteří mají vliv na rozhodování vlády, byli daleko střízlivější a věcnější.
Skončí podle vás v tomto roce válka na Ukrajině?
Prezident Zelenskyj přijel do Prahy především proto, aby se ujistil o další spolupráci, nejen ve vojenské oblasti, ale též při případné obnově Ukrajiny. Že i ukrajinští politici již myslí na mír, dokládá vytváření návratových center (Unity Hub) určených pro Ukrajince v jednotlivých evropských zemích. Smlouvu o jejich vzniku podepsali společně ministři vnitra, podobná návratová centra mají být zřízena též v Německu, Polsku či Španělsku.
Je životním zájmem Ukrajiny, aby se uprchlíků vrátilo do vlasti co nejvíce, protože kritický nedostatek mužů na bojišti vystřídá kritický nedostatek pracovních sil. Zároveň bude pro Ukrajinu těžké lákat své vlastní občany z bohatých blahobytných zemí EU do válkou zničené vlasti s rozvrácenou infrastrukturou. Že mírové scénáře jsou na pořadu dne, vypovídají též plány na výstavbu zbrojních kapacit s českou účastí na ukrajinském území.
Rozhodující slovo mají jiní
Pro nás má vnitropoliticky význam návštěva především v tom, že zástupce ANO, místopředseda Karel Havlíček, netvrdil, že by hnutí muniční iniciativu po případné změně vlády likvidovalo, jak dříve zaznělo. A budoucí podporu Ukrajiny od opozice (jednání byli přítomní jen zástupci ANO a Pirátů) potvrdil též ukrajinský prezident. Lze tedy čekat, že i po hypotetické podzimní změně vlády bude politika České republiky vůči konfliktu pokračovat bez nějakých dramatických změn.
Pomoci k vítězství? Ne, při Zelenského návštěvě v Praze jde o cestu k míru |
S nadsázkou lze tvrdit, že Zelenskyj na pár dnů zavítal do České republiky jako do servisu, který mu částečně může pomoci vojensky či ekonomicky, ale základní problém, tedy konflikt s Ruskem, řešit neumí a nemůže. Celá Evropa je vojensky i politicky příliš slabá na to, aby z ní zaznívaly jiné než moralizující apely. Rozhodující slovo mají jiní, tedy Trump, Zelenskyj a Putin. Z Evropy můžeme jen podpořit snahu o to, aby případný mír zůstal trvalý. Ale spravedlivý patrně nebude, protože v současnosti neexistuje síla, která by dokázala Putina z Ukrajiny vyhnat. Evropa nejen, že takovou silou nedisponuje, nedisponuje ani politickou vůlí k nějaké akci.
Bude to zvlášť hořké pro tuzemské „bojovníky“, ale pro Ukrajinu je trvalý mír s územními mezinárodními zárukami, pochopitelně relevantními, lepší než další roky krvavých bojů a nenahraditelných lidských ztrát bez vyhlídky na porážku Ruska.
Vnitropoliticky dopadla návštěva ukrajinského prezidenta dobře. Jsme na straně Ukrajiny, hodláme ji podporovat ve válce i v míru. A všechna prohlášení plná emocí (ať již sebedojetí či zášti k domnělým i skutečným nepřátelům) jsou do značné míry předvolebními kroky cílenými na voliče té které strany.
