Česko nedávno nadchlo české wimbledonské finále Lindy Noskové a Karolíny Muchové. Markéta Vondroušová, další česká wimbledonská šampionka, ale od června čelí čtyřletému zákazu činnosti. Tribunál ustavený Mezinárodní agenturou pro bezúhonnost tenisu (ITIA) jí uložil nejvyšší trest – ne za pozitivní dopingový nález, ale za odmítnutí dopingovou kontrolu podstoupit.
Vondroušovou koncem roku 2025 neohlášeně navštívila doma antidopingová komisařka. Tenistka ji nevpustila a podepsala formulář o odmítnutí testu. Ve své pozdější obhajobě namítala, že komisařka přišla mimo stanovený čas, nedostatečně prokázala totožnost a že testování bylo nepřípustné vzhledem k jejímu psychickému stavu (úzkostná porucha a akutní stresová reakce). Tribunál žádný z argumentů nepřijal.
Je podle vás trest pro Markétu Vondroušovou za odmítnutí dopingové kontroly spravedlivý?
Je paradox, že kdyby Vondroušová nebyla doma, případně to předstírala, asi by nic neporušila. Sportovec má povinnost být k zastižení doma (či na jiném místě) v časových oknech, které sám sdělí. Testován může být i mimo tyto časy: když ale komisaři sportovce nezastihnou, sankce mu nehrozí.
V případu Vondroušové používá sportovní veřejnost pojmy jako drakonický a exemplární trest. Čtyřletý trest je ovšem podle antidopingových předpisů standardní sazbou za odmítnutí kontroly. Je však takový trest přiměřený? Pro špičkového sportovce je distanc tohoto rozsahu (nejen zákaz soutěžit, ale i trénovat) rozsudkem smrti, resp. koncem kariéry. Roli hraje i věk: Vondroušové je 25 let, tedy je v nejlepších letech, a čtyři roky mimo kurt mohou znamenat, že se už do světové špičky nevrátí.
Obří rána pro Vondroušovou. Za odmítnutí dopingové kontroly dostala čtyřletý trest |
Co je málo zmiňováno, je tzv. obrácené důkazní břemeno. V mnoha situacích je to totiž právě sportovec, který musí něco tvrdit a prokazovat – tedy opak toho, co známe v trestním řízení, kde platí presumpce neviny. A nemusí jít pouze o pozitivní dopingový nález či odmítnutí kontroly jako v případě Vondroušové.
Někdo měsíc, jiný čtyři roky
Sportovně právní lahůdkou je třeba situace, kdy má sportovec tzv. nepříznivý analytický nález. V roce 2017 jsem byl v týmu, který úspěšně obhájil slovenského zlatého olympionika Mateje Tótha. Práce a náklady na to, abychom prokázali, proč má sportovec krvinky s jinými parametry než běžná populace, byly enormní. A je to férové vůči sportovcům střední úrovně, kteří jednoduše nemají statisíce dolarů na právní a lékařské týmy?
Antidopingový systém ve svém současném nastavení de facto zvýhodňuje finančně silné – ty, kdo si mohou dovolit prvotřídní odbornou podporu. To je systémový problém, který přesahuje případ Vondroušové, ale její kauza jej opět výrazně oživuje.
Nikdy jsem neměla pozitivní test, hájí se Vondroušová. Nevím, co bude dál |
Případ Vondroušové kontrastuje s dalšími tenistkami a tenisty. Jannik Sinner dostal trest na tři měsíce, Iga Świąteková dokonce jen jeden měsíc, Simona Halepová devět měsíců (byl jí snížen původní, rovněž čtyřletý trest) stejně jako Marin Čilić. A před několika týdny Američan Nathan Ponwith přijal dobrovolně jednoměsíční zákaz činnosti.
Pro všechny jmenované platí, že měli pozitivní dopingový nález – tedy byli přistiženi se zakázanou látkou v těle. Vondroušové přitom nic prokázáno nebylo (ani neodevzdala vzorek). Přesto dostala trest, který všechny tyto hráče výrazně přesahuje.
Tento kontrast nevyvolává otázky nad spravedlností jednoho rozhodnutí, ale nad konzistencí antidopingového systému: jak je možné, že hráč s prokazatelně zakázanou látkou v těle odejde s trestem několikanásobně nižším než hráčka, u níž taková látka prokázána nebyla? Obě porušení jsou sice závažná, nicméně jejich společenské vnímání a morální závažnost se přirozeně liší.
Nedat vzorek je nejhorší. Šéf antidopingu o pravidlech, která porušila Vondroušová |
V případě Vondroušové mám za to, že přísnost čtyřletého trestu vyplývá z kvalifikace odmítnutí testu jako jednoho z nejzávažnějších porušení antidopingových pravidel – a v tomto ohledu je příslušná úprava správná. Odmítnutí odběru vzorku nebo jeho maření je ve světě dopingu záměrným úkonem, u nějž se předpokládá snaha zakrýt použití zakázané látky. Právě proto je trest nastaven na roveň pozitivnímu nálezu a v zásadě bez výjimek.
Férovost testování a čistota sportu
Může ale Vondroušová dosáhnout snížení trestu? To by připadalo v úvahu jen při prokázání výjimečných okolností a nižší míry zavinění – což se tenistce v prvním stupni nepodařilo. Klíčovou otázkou pro Mezinárodní sportovní arbitráž (CAS) bude, zda její psychický stav v době odmítnutí dosahoval intenzity, která by takovou výjimku odůvodnila. Jde o obtížně prokazatelný fakt, ale nikoli nemožný. Podobné argumenty v minulosti u CAS uspěly – byť za jiných okolností.
Právník Vondroušové: Trest je nepřiměřený a likvidační. Žádnou chybu neudělala |
Na férovost testování (ve dne v noci) upozornila i v nedávno skončená Tour de France, kdy si jezdci stěžovali, že je komisaři vzbudili uprostřed noci, oni pak nemohli usnout, a to negativně ovlivnilo jejich výkon. Na druhé misce vah je samozřejmě čistota sportu, tedy aby dopující sportovci neměli výhodu proti těm, kteří nedopují.
O dalším směřování kariéry Vondroušové rozhodne až arbitráž ve švýcarském Lausanne. Odvolat k ní se však její tým může až poté, co bude vydán kompletní rozhodčí nález. CAS má v podobných věcech bohatou praxi a není výjimkou, že rozhodnutí nezávislého tribunálu zmírní, resp. trest zkrátí (třeba v případě Halepové), nalezne-li k tomu pádný důvod.
Nešťastné, ale jiný trest nebyl možný! Vyšla podrobná zpráva k Vondroušové |
Byl-li by Vondroušové čtyřletý trest potvrzen, šlo by asi o konec její slibně rozjeté kariéry. Bude-li očištěna, případně trest výrazně zmírněn, můžeme se třeba brzy těšit na další pouze české wimbledonské finále.
Autor je advokát, AK Rowan Legal.
