Jako třeba nedávno vsetínský starosta a bývalý předseda KDU-ČSL Jiří Čunek. Děti na místní základní škole si v dětském parlamentu dohodly, že uspořádají akci Kluk v sukni, holka v saku, tedy den, kdy holky, pokud chtějí, nosí klučičí oblečení a kluci oblečení holčičí. Na starostu Čunka se podle jeho slov obrátili rodiče s tím, že někdo chce na jejich škole učit o problematice transgenderu, a protože chtěl jejich obavy uklidnit, požádal ředitelku školy o zrušení akce. Ta mu vyhověla. Ostatně zkuste nevyhovět zřizovateli školy, jímž je tu město.
Jinak řečeno pan starosta zařídil zrušení akce, kterou si žáci naplánovali jako legraci, a tím jim zábavu zkazil. Přitom děti nic takového nečekaly, vždyť před tím už měly dny, kdy chodily třeba v pyžamu nebo v různých barvách. Teď najednou přišel zákaz. Podle Čunka se tím ukázalo, že je Valašsko normální, a vyjádřil nad tím velkou radost. „Určitě bych za to děti neodsuzoval,“ napsal ve svém vyjádření na facebookových stránkách města Vsetín Čunek. Děti si to prý budou moci zopakovat, pokud budou chtít, a jde o to vysvětlit to rodičům.
Jako za komunistů či Tálibánu
Spíš je ale otázka, jestli neodsoudit starostu Čunka, jestli by někdo neměl pár věcí vysvětlit hlavně jemu. Například rozdíly mezi transgenderem a tím, co nazývá genderovou ideologií. Že skutečně existují lidé, kteří se cítí opačným pohlavím, než jaké mají fyzické znaky, že to může být i biologický problém a že tito lidé jsou z toho často nešťastni. A že je třeba to řešit, ne skrývat. Představa, že všichni budeme plynule měnit pohlaví jako ponožky či že pohlaví je umělý konstrukt, tedy ideologie, je něco úplně jiného. I transgender lidé si uvědomují rozdíl pohlaví. Stejně jako žáci vsetínské školy, protože jinak by jim nepřipadalo neobvyklé a legrační převlékat se za jiné pohlaví.
Hlavně by ale bylo dobré starostovi vysvětlit, že je třeba brát některé věci s nadhledem, jak tomu on sám ostatně vyzývá, a že jeho prací je uklidňovat obavy rodičů z nevinné legrace. Ne zakazovat a na každou dětskou taškařici hned nepřípadně aplikovat měřítka ideologie či zaprděnosti pod heslem normality. Snaha vše ideologicky či antiideologicky hrotit totiž připomíná komunistické zákazy majálesů či islamistický Tálibán s jeho pravidly pro oblékání, délku vousů a omezení dětských her.
Mnozí si dříve oprávněně ťukali na čelo, když odpůrci Čunkova konzervativního křídla v lidové straně označovali jeho a jeho příznivce podle vzoru Tálibánu za katoliban. Znělo to zle a přehnaně. Teď si ale člověk říká, jestli na tom nakonec nebylo něco pravdy.
