Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Vyděsil vás 17. listopadu Zeman? Zbytečně. To se jen ‚druhé Česko‘ hlásí o slovo

Kamberský

  11:54
Česko je egalitářské a etatistické, jen jsme si to dlouho nechtěli přiznat a Václav Havel i Václav Klaus tomu maskování pomáhali. Odklon od liberální doktríny však byl jen otázkou času.

Prezident Miloš Zeman (uprostřed) a Blok proti islámu. Spolu se Zemanem se na pódiu objevili i někteří jeho věrní: třeba hradní mluvčí Jiří Ovčáček (druhý zleva), neoficiální poradce Martin Nejedlý (třetí zleva), senátor Jan Veleba (třetí zprava) nebo poslanec s kontroverzními názory Marek Černoch (vpravo). foto:  Dan Materna, MAFRA

Z mnoha stran slyšíme, jak je zle a bude ještě hůře. Houbeles. Není dobře, věru ne. Ale i temní proroci by mohli mírnit slovník. Prožíváme již několik let velký obrat od liberálních hodnot, to je smutný fakt. Ale s „fašizací“ to nemá společného lautr nic. Prezident Miloš Zeman je spolutvůrcem i produktem toho obratu, ale třicátá léta?

Jeho přívrženci nás přitom varují, že právě on je jedinou hrází proti skutečnému fašismu, který stejně přijde, a pak prý budeme ještě prstíčkem hrabat po Zemanovi i Konvičkovi, neboť oba jsou vlastně neškodní a demokraté. Zleva pak zní hlas doomsayers neskonale hlasitěji: před fašizací varují historici i komentátoři, psycholožky i socioložky.

Obojí je učebnicová intelektuální pornografie – se skutečností nemá mnoho společného, ale mnohé uspokojí.

To, co sledujeme, není žádná fašizace, ale svým způsobem nevyhnutelný odklon od liberální doktríny, která tu shodou náhod převládala přes dvacet let. Už několik let se hlásí o slovo „to druhé Česko“, které je přinejmenším stejně silné jako to první. Teď se jen Zeman postavil do čela a uprchlická krize slouží jako reflektor.
Ale fašizace?

Hitler malovaný na zeď

Na demonstracích typu Konvičkových šibenic se schází stejná lůza ve stejném počtu, jako se scházela pod různými záminkami celé čtvrtstoletí – stále jde o pouhé stovky lidí. Preference demokratických stran jsou stále stejné, extremisté neposilují – naopak, navzdory vážné uprchlické krizi je Tomio Okamura zcela marginální.
A že se rozmáhá verbální násilí a že šibenice na demonstracích jsou děsivé? Ano, rozmáhá, ano, jsou. Ale to všechno tady už bylo.

Na demonstracích takzvané Holešovské výzvy byli rituálně popraveni Petr Nečas s Miroslavem Kalouskem. Namalované šibenice se poprvé objevily na transparentech při odborářských demonstracích, na kterých byly krom nejvyšších odborových předáků desítky tisíc lidí. S fašismem – jak je v Česku nešťastným zvykem označovat Hitlerův nacismus – tyto projevy nijak nesouvisí. Pravda však je, že zažíváme velikou kulturní proměnu. K pravici se po roce 1989 lidé hlásili, protože ztělesňovala modernizaci. I proto ji volily vrstvy, které v normálních poměrech preferují spíše levici: vzdělanější a městské. Měli bychom si přitom přiznat, že Česko je zemí s kromobyčejným vztahem k rovnosti a silnému státu.

Každému dle jeho potřeb

Všechny statistiky popisující nás jako zemi s nejnižší mírou ohrožení chudobou neříkají nic o našem bohatství, ale jen o jeho rozložení – tedy že ti nejchudší jsou relativně blízko těm uprostřed. Taková zpráva jen říká: nejméně lidí (ve srovnání s jinými zeměmi) má „méně než 60 procent mediánového příjmu na domácnost“. Všichni jsme na tom stejně, respektive nahuštěni okolo středu.

Rovnostářství a silný podíl státu je dlouhodobý. V žádné jiné zemi na světě nezískala komunistická strana v relativně demokratických volbách přes 43 procent hlasů jako v českých zemích v roce 1946. Rovnostářství posílili i roky 1948 a posléze 1968 vedly k dalšímu odchodu elit. Nejenže máme nejméně chudých, máme také nejnižší podíly soukromých peněz ve zdravotním, penzijním i vzdělávacím systému.
Stejně tak v okolních zemích komunisté nezlikvidovali tak dokonale živnostníky, rolníky ani církevní život, jako se jim to podařilo u nás. I indoktrinace dětí byla proto u nás snadnější než u sousedů.

Když étos vymírá

S tím souvisí i druhý, generační důvod temné nálady. V kruté demografické kostce: lidé prvorepublikového étosu vymírají, mladí na politiku kašlou a nejsilnější politickou skupinou se tak stávají ti, kteří celý život prožili za reálného socialismu.

Krystalicky zřejmé to bylo na prezidentské volbě, kdy mladí masivně podporovali Karla Schwarzenberga. Nicméně data ukázala, jak moc byla tato podpora relativní: většina z nich, tedy 58 procent lidí ve skupině 18–29 let, se na nějakou volbu hlavy státu prezidenta vykašlala. U starších to bylo obráceně, s účastí i preferencemi. Mezi voliči nad 60 let nevolila pouhá třetina – a dva ze tří volili Miloše Zemana.

Posledním důvodem, proč teď je nahoře to druhé Česko, je obyčejné politické kyvadlo. Jednou z přícin, proč u nás i osm let pro převratu stále vládla pravice, byl unikátní stalinistický relikt jménem KSČM. V okolních zemích se bývalí komunisté překabátili a velmi rychle vystřídali transformační síly u moci. Jsme tak jediná země v regionu, kde pohrobci totalitních stran nebyli ve vládě – což však neznamená, že by tu nebyl jejich elektorát. Naopak. A teď je, i díky přímé volbě prezidenta, jen více slyšet.

Nástup verbálních útoků a netolerance ve veřejné debatě je zjevný. Ale je stejně tak důsledkem rozsáhlé „penetrace internetu“ do širokých vrstev, subjektivně vnímaným ohrožením jako tím, že ony neliberální hlasy demograficky posílily a na Hradě našly svého mluvčího.

Veselé to není, ale tragédie také ne. A Hitlera do toho, prosím pěkně, netahejte.

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.