Kdyby městská část mohla přijímat místo hlavního města Prahy vyhlášky, věřte mi, že by těm turistům, kteří si historické centrum evropské metropole pletou s jednou velkou nálevnou na Divokém západě, úsměv ztuhl na rtech. Avšak jelikož tuto pravomoc nemáme, musíme si vystačit s dostupnými prostředky.
Toho, co nás v Praze 1 v souvislosti s turisty trápí, je opravdu mnoho. Aktuálně kromě nadměrného hluku od podnapilých – zejména mladších – návštěvníků metropole řešíme problémy se sdíleným ubytováním. V praxi to celé vypadá zhruba tak, že na Ruzyni vystoupí z letadla „natěšená“ partička, která se přesune do centra a tam se vydá na improvizovanou, ale častěji spíše předem domluvenou „pařbu“ po restauracích a klubech. Navečer pak všichni zamíří do některého z bytů, jež jsou celoročně „načerno“ pronajímány v režimu sdíleného ubytování. V bytě se pak odehrává mejdan, který často trvá až do časných ranních hodin. Takže sousedé – normální, běžní občané Prahy 1 – nemají šanci se vyspat.
Nebudu se zde pouštět do detailního líčení celé problematiky, protože řada z těchto záležitostí je mediálně známá. Tento text předkládám jako příklad kontrastu mezi tím, když někde v obci nebo malém městě volají po zvýšeném turistickém ruchu, a Prahou 1, kde bychom turistů – zejména těch neukázněných – rádi viděli výrazně méně. Případný inzerát by mohl znít: vyměníme 7,5 milionu pražských turistů za rybník nebo pěknou kapličku.
Oldřich Lomecký (TOP 09), starosta Prahy 1
