Pátek 8. listopadu 2024, svátek má Bohumír
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Názory

Jak naložit s mrtvým jezevcem aneb zajímavé objevy v nakladatelství Alice Flemrové

Překladatelka Alice Flemrová (18.9.2017). foto:  Michal Šula, MAFRA

Vyrozumění
Je imponující, když někdo dokáže vystoupit z vyjetých kolejí a vydat se jinudy i s vědomím, že se vzdává určitého komfortu, ba dokonce riskuje, že pohoří. A tak mě upřímně nadchlo, že italienistka a překladatelka Alice Flemrová si založila vlastní nakladatelství, kde vydává knihy italských autorů. Je to dobrá zpráva, že pořád jsou lidé, kteří jdou za něčím, co je naplňuje, co dává jejich životu smysl, a jestli na tom vydělají, je pro ně druhotné.
  14:30

Alice v rozhovoru pro ČRo na otázku, co ji k takovému kroku vedlo, stručně oznámila, že chtěla dělat knížky, které se ji nepodařilo k vydání prosadit u jiným nakladatelství. „Zkusit si to sama a udělat si knížku pro radost,“ dodala. Řekla bych, že nedělá knížky jen pro svou radost, ale také těch druhých, její ediční plán je originální a mezi knížkami, které stihla v nakladatelství s příznačným názvem Meridione vydat asi za rok a půl, jsou zajímavé objevy.

Jako třeba Gian Franco Griffi, jehož povídky Zádrhely jsou malé příběhy, které prožívají stále stejní hrdinové, kteří se ve svých životech tak trochu cítí jako cizinci nebo aspoň outsideři a líčí nejrůznější skurility kolem sebe. Ocitají se v bizarních situacích a vstupují do nich se samozřejmostí postav absurdního dramat. Jsme všichni cvoci, ale žijeme rádi, by si tahle partička z kraje Monferrato v Piemontu na východ od Turína mohla nalepit na čelo.

Daňa podle Olgy. Dokument, který vyvolává citová hnutí, přitom ale vůbec není sentimentální

A přitom se ve všech těch vyprávěnkách nic bůhvíjak dramatického neděje, ale zato brilantně vystihují nikdy nekončící hořkosměšnost života, tragická nebo smutná témata jsou zde pojednaná s drsností až surovostí, která zároveň osvobozuje a smutky umenšuje. A ještě k tomu je Griffi ohromně vtipný a vynalézavý.

Píše o neskutečných, ale právě proto uvěřitelných peripetií, jako je třeba ta s jezevcem, kterého hrdina povídky najde přejetého u silnice a v posledním tažení. Nekontrolovatelně se rozbrečí a snaží se jezevce zachránit, zasviní si celé auto a s přítelem ho vezou na veterinu, kde je tak nějak vyhodí a oni pak už v noci jezevce pohřbí a jedou po okresce domů a vnímají krajinu poeticky osvětlenou měsícem, hrdina bych chtěl básnit, ale na nic si nevzpomene.

Nebo povídka o pisálkovi, který neúspěšně obesílá se svými výtvory časopisy a revue a tak se nakonec rozhodne, že bude publikovat v absurdních ba přímo ujetých periodikách vydávaných po celém světě, jejich seznam čtenáře dokonale uzemní. Griffiho hlavní protagonista, který se nakonec z povídek vyloupne, je Fausto a také jeho matka Tilde. Té například syn čítává pohlednice, které jí psal její přítel z mládí. Nejspíš utekl před fašisty a zmizel ve světě a zestárlá Tilde si je schovává. Povídka je zvláštní neokázalou meditací nad ubíhajícím životem, který už nelze změnit.

Ty naše asanace české. Když památky padaly za oběť bolševické zpupnosti

Gian Marco Griffi se také může jevit jako podivín svého druhu, aspoň podle toho, co se o něm píše. Na turínské univerzitě studoval filozofii a pracuje jako ředitel golfového klubu v Asti, kde žije. Psaní povídek se věnuje již od mládí, ale nedařilo se mu s nimi prorazit, první kniha vyšla v roce 2017 díky crowdfundingové kampani, o dva roky později publikoval zmíněné Zádrhely. Před dvěma lety vydal román Ferrovie del Messico (Železnice Mexika), na který se prý v Meridione můžeme těšit příští rok.

V těchto dnech by také měla vyjít kniha Alby de Cespedes Zakázaný deník. Jde o zajímavou autorku kubánského původu, která se narodila v Římě a psala italsky. Neprávem se ocitla mezi spisovatelkami produkujícími červenou knihovnu a to především proto, že její první román Nikdo se nevrací se stal betsellerem. Byla intelektuálka, politicky se angažovala a anticipovala témata, která si o desetiletí později vzaly za své feministické autorky. V osmdesátých letech Odeon vydal její román Výčitka, od té doby nic od ní česky nevyšlo.

Poslední romantik Blaho Uhlár. Jedinečný solitér, který dělal výborné divadlo z ničeho

Nové nakladatelství také nabídlo sicilskou detektivku, která se odehrává poblíž Etny v Catanii a její autorkou je oční lékařka Cristina Cassar Scalia. Černý písek je první díl ze série kriminálních románů, a i když má sicilské krimi propachtované Andrea Camilleri se svým Montalbanem, tahle nová detektivka rozhodně není k zahození.

Hlavní postavou je šéfka oddělení vražd Giovanna Vanina Guarrasiová, která miluje sicilskou kuchyni a staré filmy, takže k detektivce je i bonus v podobě několika méně známých receptů včetně „sicilské pizzy“, která se jmenuje scaccia ragusana. A v Itálii už vznikl i televizní seriál Vanina - asistentka policejního komisaře v Catanii, má za sebou první sérii se čtyřmi epizodami.

Takže abychom to shrnuli, nové nakladatelství se má k světu a je skvělé, že se Alice Flemrová do takového projektu pustila. Asi má chuť ke změnám k krvi, jelikož původně vystudovala malbu na Střední umělecko-průmyslové škole, ale posléze od obrazového vyjádření přešla k jazykovému a současná italská literatura by se bez ní u nás neobešla, vždyť počet jejích překladů se blíží stovce a jsou to vesměs autoři z první ligy. A v takovém výběru pokračuje i ve svém nakladatelství.