Právě zde nacističtí pohlaváři chladnokrevně doladili detaily genocidy, která si do konce války vyžádala přibližně šest milionů obětí. Ačkoli Adolf Hitler odstartoval masové vyvražďování Židů již dříve, až toto setkání formálně stvrdilo a sjednotilo postup, jak bude genocida provedena v celoevropském měřítku.
Nacistická perzekuce Židů přitom probíhala už od roku 1933, zpočátku formou diskriminačních zákonů, arizace majetku a vytlačování Židů z hospodářského i společenského života. Po napadení Polska v září 1939 došlo ke zřízení židovských ghett na dobytých územích, kde Němci soustřeďovali židovské obyvatelstvo v otřesných podmínkách.
Skutečný zlom v německé židovské politice však nastal po útoku na SSSR v červnu 1941. Na okupovaných územích začaly operovat Einsatzgruppen, zvláštní jednotky SS a policie, které postupně povraždily statisíce Židů a dalších údajně „nežádoucích“ osob.
Smrtihlav přichází. Heydrich nelenil ani minutu, hned po příjezdu do Prahy začíná kolotoč zatýkání a poprav |
Současně nacisté experimentovali s efektivnějšími metodami zabíjení. Postupně byly zkoušeny plynové komory s použitím insekticidu Cyklonu B. Také vraždili Židy pomocí výfukových plynů ve speciálně upravených nákladních vozech. Stovky tisíc z nich tak byly povražděny ještě dříve, než proběhla konference ve Wannsee.
Řešení židovské otázky
31. července 1941 obdržel Reinhard Heydrich, šéf Hlavního říšského bezpečnostního úřadu a zastupující protektor v protektorátu Čechy a Morava, písemný příkaz od Hermanna Göringa k „přípravě celkového řešení židovské otázky v Evropě“. Tento dokument formálně pověřil Heydricha naplánováním tzv. konečného řešení.
Klíčové Hitlerovo rozhodnutí padlo zřejmě pouze ústním rozkazem – vůdce třetí říše si totiž dával velký pozor, aby své příkazy k masovému vraždění nevydával písemně. Hitlerova neochota vydávat explicitní rozkazy k likvidaci Židů vedla k tomu, že dodnes historici vedou debaty o přesném načasování a iniciativě této obří tragédie lidských dějin.
Heydrich plánoval svolat konferenci o židovské otázce už na začátek prosince 1941, avšak zhoršení válečné situace vedlo k odkladu schůzky. Nový termín padl na 20. leden 1942. Ten den kolem poledne se do honosné vily v poklidné čtvrti Wannsee na jihozápadním okraji Berlína sjeli vybraní reprezentanti nacistického režimu. Předsedajícím jednání byl Reinhard Heydrich. Organizačně mu asistoval Adolf Eichmann. Celkem se sešlo 15 nacistických funkcionářů, vesměs vzdělaných mužů ve věku mezi 30 až 50 lety, aby projednali jednotnou strategii vyhlazení Židů v Evropě.
Přichází skutečná bestie. V tomto prostoru nemá Čech co pohledávat, pravil před 80 lety Heydrich |
Schůzka byla přísně tajná – účastníci neměli pořizovat poznámky a zápis z jednání byl rozeslán jen v omezeném počtu. Setkání začalo úvodní řečí Heydricha, který hned na počátku vymezil rámec a dal jasně najevo, že zásadní rozhodnutí již padlo na nejvyšších místech a nyní se bude řešit provedení. Nacistický cynismus zabalil genocidu do technokratických eufemismů. Na konferenci se řešila i řada praktických detailů, jak obrovskou vyhlazovací akci provést.
Na pořadu jednání bylo také, jak přimět spojence a satelity Německa (jako Rumunsko, Maďarsko či Slovensko) vydat jejich židovské obyvatelstvo do německých rukou a připravit infrastrukturu pro masové deportace ze západoevropských zemí na východ. Je mrazivým faktem, že tito muži dokázali během krátké schůzky naplánovat smrt milionů lidí a vzápětí uvolněně debatovat nad sklenkou alkoholu.
Banalita zla
Konference ve Wannsee představovala bod zlomu – od tohoto dne vstoupilo „konečné řešení“ do fáze systematické realizace napříč celou Evropou. Nacistická mašinerie brzy rozjela masové deportace Židů z různých koutů kontinentu do nově budovaných vyhlazovacích zařízení. Bylo rozhodnuto, že hlavní těžiště vyhlazování bude zpočátku v okupovaném Polsku.
Již do konce roku 1942 zavraždili nacisté okolo 1,2 milionu Židů. V jihopolském táboře Osvětim (Auschwitz), který se stal synonymem hrůz holokaustu, během roku 1942 také vznikly plynové komory a začaly sem proudit transporty Židů z mnoha evropských zemí. Genocida se stala celoříšským projektem, na němž se koordinovaně podílely stranické, policejní, vojenské i civilní složky německého aparátu. Nacistické Německo se tím stalo zosobněním absolutního zla v moderních dějinách.
Všech 15 účastníků byli lidé s intelektuálním zázemím – právníci, ekonomové, lékaři. Přesto neváhali vymýšlet co nejefektivnější způsoby hromadné vraždy a bez mrknutí oka přijali plán vyhladit miliony nevinných osob. Zápis z konference jasně dokládá širokou spoluúčast elit státní správy na holokaustu – genocidu nepáchali jen fanatičtí esesáci, ale také úředníci v oblecích, z nichž mnozí ani nebyli členy NSDAP.
Eichmann nebyl úředník slepě plnící rozkazy. Koncept „banálního zla“ neodpovídá faktům |
Tato skutečnost v pozdější době vedla k úvahám o „banalitě zla“, jak to ve svém slavném díle o procesu s Adolfem Eichmannem formulovala filozofka Hannah Arendtová. Právě Eichmann se stal jediným z účastníků konference, kdo byl po válce postaven před soud za podíl na holokaustu. Po dramatickém dopadení Eichmanna izraelskou tajnou službou v Argentině v roce 1960 byl souzen a o dva roky později popraven.
Když vraždí byrokrati
Většina ostatních viníků z Wannsee unikla přísnému trestu. Někteří zahynuli ještě během války, příklad Heydricha zlikvidovaného československými parašutisty je dobře znám. Roland Freisler zahynul roku 1945 při náletu, Heinrich Müller zmizel beze stop, ale mnozí jiní se často s minimálními tresty či zcela bez potrestání dožili vysokého věku. Přestože byli spolupachateli zavraždění milionů lidí.
Dnes, více než osm desetiletí od oné konference, slouží vila ve Wannsee jako památník a muzeum holokaustu. Stálá expozice „Konference ve Wannsee a genocida evropských Židů“ připomíná návštěvníkům detailní průběh oné porady i osudy jejích účastníků.
Výročí konference je varující připomínkou, že nejhorší zločiny v dějinách mohou být spáchány byrokratickým aparátem. Navíc za zdánlivě nenápadných okolností v prostředí krásné vily u jezera, kolem konferenčního stolu pokrytého dokumenty. Lidstvo by si tak mělo odnést trpké ponaučení, že bojovat proti totalitním ideologiím je nutné včas. Dříve, než se ze strašlivých plánů stane realita.
