Když o ní server iDNES napsal v článku s titulkem Evropa si neví rady s přistěhovalci, poslat by je chtěla i do Česka, ministerstvu vnitra se to nelíbilo. Mluvčí článek označila za šíření poplašné zprávy. Což asi je – mnoha lidem se ta představa nebude líbit.
Ale není to lež. V bodě IV. c) Evropského paktu o imigraci a azylu, schváleného loni v říjnu, se mluví o tom, že v rámci solidarity bude prosazována „lepší realokace“ azylantů ze států čelících disproporčním tlakům do států jiných. V zemích, které mají azylantů nad hlavu, byla „realokace“ kvitována jednoznačně.
V zemích, kam by azylanti měli být „dobrovolně“ přesunuti, se o tom raději mlčelo. Jako třeba u nás. Přitom Lisabonská smlouva nám vezme v otázce imigrace právo veta.
Evropa se na jedné straně drbe za uchem, jak přilákat víc kvalifikovaných cizinců, na druhé straně nasává stále mnoho těch nekvalifikovaných. Může za to hlad byznysu po levné pracovní síle, který se nestará o následky, zbytnělé sociální systémy a přistěhovalecká lobby, která se systematicky zasazuje o co nejvýhodnější podmínky pro imigranty a co nejvelkorysejší interpretaci azylu.
Zrovna tento týden vzpomínal reportér Josef Klíma na svou proslulou reportáž o exodu Romů do Kanady. Jel tehdy také udělat rozhovor s britskou imigrační úřednicí do Doveru: „Ptal jsem se jí na zápory. A ona začala: ,Ano, je to složité. Emigranti nemohou počítat s tím, že hned dostanou nové byty. Zpočátku bydlí zdarma v penzionech bed and breakfast a po celou dobu, než úředníci rozhodnou o jejich žádosti o azyl, nesmí pracovat.‘ V tu ránu byly vyprodané autobusy na půl roku dopředu.“
Je právem každého státu mít takovouto přistěhovaleckou politiku. Ale ať se nesnaží exportovat via Brusel její následky.
- 5. června 2009 8:01
