Od politiků se čekalo, že svým chováním půjdou příkladem. Reakce Miroslava Kalouska na současnou razii se těmto zvyklostem od začátku vymykají.
„Právní stát není justiční stát“, „parlament by měl jasně státnímu zastupitelství říct, že si uzurpuje moc, kterou nemá“, „konstrukce státního zástupce připomíná mnohem víc třídní nenávist než právní názor“ - to nejsou slova politika pokorně se podvolujícího mužům zákona.
ČTĚTE TAKÉ |
Kalousek říká, že rebelujícím poslancům nabídl funkce až poté, co složili mandát, a neomlouvá se za to. Lze si představit, že policie dovodí, že ministr financí o tom, co ona považuje za korupci, musel vědět. A že tedy z Kalouska mluví potenciální obviněný.
Politiky jsme si zvykli hlídat -moc je pokušením ke zneužití.
Jenže každá moc. V čem jsou policisté, státní zástupci i soudci jiní? Že nejsou voleni, že musí splňovat formální kvalifikační předpoklady, že nosí uniformy? Jak to v principu vylučuje, že i jim moc zachutná víc, než je zdrávo? Kalousek má právo říkat, co si myslí.
