Odkazem na osudové okamžiky našich nedávných dějin naznačuje, o co by mělo podle ODS ve volbách jít: o samotnou demokratickou podstatu naší země. Rozpuštění sněmovny tu je vynucenou dohrou okupantského převzetí moci ze strany Hradu, volby pak šancí na demokratickou zteč občanského lidu. Pro ODS je to logické: odkazovat na relativně dávné události je snesitelnější než na události relativně nedávné.
Kdyby si snad někdo myslel, že to bude snadné, vyvedla by ho z klidu už dotyčná televizní diskuse. Miroslav Kalousek svou poznámkou, že minulá vláda byla, jak se ukazuje, hlavně vládou Jany Nagyové, připomněl jednak výše řečené o dávných versus nedávných událostech a zároveň avizoval, že u „topky“ ODS spojence hledat nemůže, že roli nejjistější hráze proti „gosudarovi“ Zemanovi (zase ruský odkaz!) si nárokuje ona.
Strany donedávna opoziční na tohle neberou. Tato historie jejich voliče nezajímá (případně se leckdo z nich přikloní k názoru, že za normalizace nebylo tak zle), a hlavně: oni mohou stavět na tématu kompetence. Pravice je za dlouhá léta u moci pošpiněná mnoha skandály a selháními. Opoziční politik by byl blázen, aby stavěl na něčem jiném.
