Ne všechny trestné činy jsou vymezitelné exaktně; do rozhodnutí, zda byla skutková podstata naplněna, vstupují osobní preference a měnící se společenské hodnoty. A taková stížnost pro porušení zákona je už hodně na libovůli ministra.
Takže když je například časopis vyšetřován za to, že přibalil k výtisku cigaretové papírky, přestože tuto marketingovou akci dělal už v minulosti, o něčem to svědčí. Městské státní zastupitelství sice stíhání zastavilo, ale někde museli nově vyrůst policisté, žalobci a soudní znalci, kteří to za šíření toxikomanie považují.
Když ministryně spravedlnosti považuje zrušení rozsudku komunistické justice, na jaké její předchůdci úspěšně podávali stížnosti, za neúčelné, o nějakém hodnotovém posunu to taky svědčí: o méně kritickému postoji k minulému režimu, o větším zájmu na převaze byrokracie a její kontinuitě na úkor spravedlnosti.
Zákon je sice stále stejný, ale když mají jeho noví vykonavatelé možnost se projevit, projeví se. Čitelně.
