Konflikt s islámskými teroristy se dnes odehrává jinde – na ulicích měst Blízkého východu, kde se ukazuje, že Arabové si většinou nepřejí nahradit autokratické režimy fundamentalismem. Na druhé straně ovšem islámští teroristé nepotřebují mít na své straně většiny – v tomto je jejich označení za "islamobolševiky" velmi trefné.
A nepotřebují ani živého Usámu, ten byl od svého největšího triumfu na útěku a svou síť už dávno operativně neřídil. Jejich buňky budou dál přežívat a mutovat, jak ukazuje zatčení tří muslimských teroristů minulý týden v Německu.
A stejně jako marxismus není pohřbena islamistická ideologie – Usáma se hlásil ke stejným ideovým kořenům jako egyptské Muslimské bratrstvo, na Západě vlivný filozof Tariq Ramadan či v pásmu Gazy vládnoucí Hamás. Proto se taky ani nadále tak docela nezmění americká strategie války s terorismem, byť jí tak obamovci nechtějí říkat. Vždyť stopa, která v neděli dovedla americké komando do Abbottábádu, pochází z výslechu zajatce na Guantánamu v roce 2007.
A přece lze říci, že se něco změnilo a že Amerika zaznamenala důležité vítězství. Usáma krátce po 11. září poznamenal, že "když lidé vidí silného koně a slabého koně, přirozeně se jim bude líbit ten silný kůň". Vzpomeňte si na Somálsko, vysvětloval. Stačí ukázat těla zabitých amerických vojáků na CNN, a Velký Satan stáhne ocas a odbelhá
se pryč. Trvalo to deset let, ale teď je jasné, kdo je silný a kdo slabý kůň.
