Muset být vždy s hlavním proudem, to není politika, to je diagnóza (říká se tomu, tuším, separační úzkost). Důvody Černínu nejsou nesrozumitelné.
Argument, že jde o krok stranou od přímých jednání, je platný a opírá se o dlouhou historii palestinských kroků živených nadějí, že se jim podaří Izrael nějak sprovodit z povrchu země. Tradičně protiizraelská OSN se svými organizacemi od UNESCO po Mezinárodní trestní soud by byla ideální platformou.
Za sílícím protiizraelským naladěním v Unii lze vidět dva hlavní důvody: renesanci tradičního antisemitismu související s tím, jak slábne vzpomínka na holokaust a Židé už nejsou v roli bezmocné oběti; a rostoucí váhu arabských voličů. Ani jedním nemáme důvod se řídit.
