Pouze mne zaujalo, že hned dva názvy tabákových výrobků v sobě nesou jazykový odkaz na britského ministerského předsedu sira Winstona Churchilla, jehož nadcházející 150. výročí narození (30. 11. 1874) snad stojí za drobnou připomínku (přičemž jakousi reálnou, byť mlhavou souvislost lze najít jen u značky Winston, která vznikla r. 1954 a měla údajně podvědomě působit jako odkaz na britské odhodlání a houževnatost, zatímco značka Marlboro byla na trh uvedena r. 1924, tedy před kulatými sto lety, což ale není žádný důvod k oslavě, a s Winstonem Churchillem proto společného zhola nic nemá a ani mít nemůže).
Churchill pocházel z rodu vévodů z Marlborough, tento titul jemu osobně však nepříslušel, po jeho dědovi jej zdědil starší bratr jeho otce a vévodská linie tak pokračovala v jiné větvi. Nebyl ovšem ani zdaleka první osobností, jež tento rod proslavila.
Proč nebudu mít jaguára. I když mi do života vstupoval před revolucí i po ní |
Již první vévoda z Marlborough John Churchill (1650–1722) byl vynikajícím vojevůdcem, který údajně nikdy nebyl na válečném poli poražen – zejména nikoliv v r. 1704 v bitvě u bavorského Blindheimu za války o španělské dědictví (1701–1714; mimochodem tento konflikt přinesl Velké Británii panství nad Gibraltarem).
Ve vysoké politice se pohyboval Winstonův otec Randolph (např. jako ministr financí a ministr pro Indii), děd John (guvernér tehdy ještě nerozděleného Irska pod britskou dominancí) i další členové rodu, a naplňovali tak britskou aristokratickou tradici.
Winston Churchill se svým původem této tradici ovšem poněkud vymyká, což způsobil jeho otec, který se oženil s novoyorčankou Jeanettou Jeromeovou, jejíž předci se do Ameriky přistěhovali na počátku 18. století (přičemž navíc – ovšem pouze dle rodinného podání nedoloženého fakty – měla její babička z matčiny strany irokézské kořeny).
Místem, kde přišel na svět, pak byl zámek v hrabství Oxfordshire s německy znějícím jménem Blenheim (což je napůl poangličtěná verze výše zmíněného místního názvu „Blindheim“ – zámek byl postaven a pojmenován na oslavu vítězství v uvedené bitvě).
Kde začíná Eurasie, o které rád mluví Putin? Zřejmě v Budapešti |
Zcela jistě však tuto tradici stvrdil svým rozhodným vůdcovstvím Británie v jejích nejtěžších dobách, pronikavým politickým myšlením, rétorickou dovedností, a nepochybně i svým vtipem a konverzační pohotovostí (“Kdybych byla vaší manželkou, nasypala bych vám do čaje jed.“ – „Kdybych byl vaším manželem, tak bych ten jed vypil.“).
Nejen v Británii byl vnímán jako vůdčí osobnost a symbol odporu demokracie a liberalismu (v jeho tehdejším, nikoliv dnešním pojetí) proti nacistické a později i komunistické rozpínavosti. Stručně shrnuto, Winston Churchill byl jednou z největších postav 20. století.
Z jazykovědného hlediska nás Čechy pak může potěšit, že Winston Churchill zanechal – byť dnes již pozapomenutou – stopu i v naší mateřštině. Za německé okupace byl zakázán poslech zahraničního rozhlasového vysílání, prodávané přijímače neměly krátkovlnný rozsah a ze starších musel být povinně odstraněn, což se namátkově kontrolovalo (za poslech byl až trest smrti).
U těchto starších přijímačů však bylo možné demontáž nahrazovat operativním způsobením zkratu na ladicí cívce improvizovaným kovovým vodičem – kusem drátu, nebo prvorepublikovou stříbrnou desetikorunou. A protože se nejčastěji poslouchalo vysílání z Londýna, říkalo se takovému vodiči láskyplnou zdrobnělinou „čerčílek“ (příp. v lidovější variantě „čurčílek“).
