4. září 2007 18:03 Lidovky.cz > Zprávy > Názory

Za bionaftu zaplatíme víc, ale nezískáme nic

pole s řepkou - ilustrační foto | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy pole s řepkou - ilustrační foto | foto: Reprofoto

PRAHA Tak a je to tady. Radost zemědělců, plnění slibu EU, obavy specialistů a otazníky motoristů. O čem že je řeč? Přece o přimíchávání biosložky do motorové nafty. Máme se začít radovat, bát se, anebo nás to má nechat lhostejnými? Musím se přiznat, že jsem sám zvědav, jak to dopadne.

Zarytí vyznavači dieselových motorů tvrdí, že tam nic jiného než nafta, a to vysoce kvalitní, nepatří. Pamatuji se dobře na boom, který nastal po zavedení bionafty na našich čerpacích stanicích. Bylo velmi lákavé natankovat o několik korun levněji každý litr. Bohužel méně příjemné pak byly platby v řádu až několika desítek tisíc korun za opravu vstřikovacího čerpadla a vstřikovačů. Jak je ale možné, že někdo na bionaftu jezdí, a nic se neděje, a někdo natankuje jen jednou, a má z toho průšvih? Je to právě úhel pohledu, ze kterého se díváme.

 

Expert: Biopaliva pro motory ideální nejsou

Bionafta zatěžuje auta Bionafta zatěžuje auta

Stát nemá pravidla proti šuntu


Zkusme se na to podívat očima technika. Celá vstřikovací soustava dieselových motorů je vysoce přesné zařízení, které je mazáno jen a pouze palivem, a tím je nafta. Prvním předpokladem správné funkce je absence mechanických nečistot. O tu se stará palivový filtr. Samozřejmě taky obsluha čerpací stanice. Pokud budu tankovat na značkových čerpacích stanicích a budu měnit palivový filtr při každé výměně oleje, tak bych problém s čistotou paliva neměl mít.

Jak ale vysvětlit řidiči, který jezdil se starým mercedesem a tvrdí, že tam mohl nalít, co chtěl, a pořád to jelo, aby změnil názor? Je to jednoduché. Tlak ve vstřikovači jeho starého mercedesu byl s bídou přes 100 barů. Dnešní systémy mají tlak přesahující 2000 barů! To je dvacetkrát více. Stará čepová vstřikovací tryska měla otvor kolem 1 milimetru. Dnešní moderní vstřikovač má otvorů několik a mají průměr jen dvakrát větší než lidský vlas (0,06 mm). Takže je jasné, že i nepatrné smítko nemá kam protéci. A vstřikovač se znehodnotí. Navíc přesnost opracování dosedací plochy je s přesností 1-m. To znamená, že musí být obrobena s přesností cca 4000 roztečí atomu kovu!

Mechanickou stránku věci bychom tedy měli, ale jak to je s tou bionaftou? Bionafta jako taková je směs nafty a biosložky. V současné době je v plánu přimíchávání v poměru dvě procenta. Je to moc, nebo málo? Pokud biosložka bude kvalitní a bude skutečně v poměru do dvou procent objemu, pak téměř nikdo z nás nic nepozná. Jestliže poměr bude vyšší, pak to již znát bude. Motor bude mít nižší výkon, protože bude nižší cetanové číslo. Rovněž starty studeného motoru, zejména v zimě, budou komplikovanější. Navíc chemické složení bude agresivnější vůči všem dílům vstřikovací soustavy. Proto již dříve výrobci přistoupili na změnu těsnicích materiálů ve vstřikovacích čerpadlech, které jsou schopny odolávat těmto nepříznivým vlivům. Ale starší motory tato těsnění nemají.

Z pohledu dodavatele - výrobce bionafty platí podmínka přimíchat biosložku do nafty v poměru tří procent. Ale toto se týká celého objemu výroby. Poměr jednotlivých dodávek se ale může výrazně lišit! Podle jiné normy, platné pro motorovou naftu, to může být až pět procent! A to je již úplně jiný produkt než čistá motorová nafta.

Šetřílci budou mít problémy Jak může vypadat soužití motoristy s bionaftou v praxi? Spektrum je velmi pestré. Jsou ti, mezi něž patřím i já, kteří jezdí denně mnoho kilometrů, a tito řidiči mít problémy nebudou. Pak jsou sice pravidelní uživatelé, ale jejich denní nebo týdenní dávka vydá ročně 15 až 30 tisíc kilometrů. Jestli budou jezdit i v zimě, pak i tito budou bez zásadních potíží.

Skupinou, na kterou bych chtěl upřít svou pozornost, jsou sváteční řidiči. A úplně nejhorší variantou jsou sváteční řidiči šetřílci. Vyjedou občas na dovolenou, jednou za rok za dětmi a pak ještě na „dušičky“. Jejich miláček je pak odsouzen k dlouhému stání v garáži. V kombinaci s tím, že budou mít nové auto, aby sousedi mohli závidět, mají tito zaděláno na velké problémy. Proč? Bionafta není stabilní a velmi záleží na době skladovatelnosti. Po delším čase se začne měnit její složení a začnou se vyčleňovat nežádoucí látky.

A tady začíná ztížená práce pro palivové filtry, všechny spoje, hadice a samozřejmě velice přesné kovové části. Filtry se zalepí a přestanou plnit svoji funkci. Jestliže tato agresivnější nafta „odpočívá“ ve vstřikovačích nebo v čerpadle, začne si v klidu užírat okolí. A pak dojde z ničeho nic ke startu. To je konec pro všechny pohybující se části. Buď se již nepohnou - jsou zalepeny, nebo se poškodí tak, že přesnost opracování je blízká ručnímu obrobení. Samozřejmě požadovaná těsnost vstřikovačů je pryč a unikající palivo dokáže propálit i píst.

Na závěr bych chtěl běžné motoristy nabádat jen k tomu, aby ctili rovnici : moderní auto = kvalitní palivo. A stát by měl garantovat kvalitu, kterou my platíme. Paradoxně více zaplatíme, ale nic nezískáme.

ZBYNĚK SEDLÁŘ, specialista na dieselové motory