Někteří sudetští Němci se evidentně vyžívají v takovýchto žabomyších sporech. Není sporu o tom, že Emil Škoda pocházel z české rodiny, ovšem německé prostředí a zejména vzdělání jej ovlivňovalo natolik, že se jeho rodina poněmčila. Ve smíšených rodinách už to tak bývá (jeho manželka byla Němka či spíše Rakušanka, ale spor sám dosvědčuje, že rakušanství je jen tenké mimikry němectví) , že se potomci přikloní k národnosti jednoho z rodičů. Také my býváme hrdi například na Američany částečně českého původu.
Obdobně by se dalo říct, že většina sudetských Němců je českého původu.
Stačí navštívit staré hřbitovy v oblastech bývalých Sudet a číst jména.
Dobře tuto otázku popsal K.V.Rais a další. Také řada Čechů má některé předky německého původu, čemuž se ve smíšeném prostředí nedalo zabránit a také se tomu většinou nikdo nebránil. Nicméně poněmčování národnostně smíšeného pohraničí bylo velice silné zejména proto, že vládnoucí vrstva habsburského císařství byla německá a většina škol, zejména vyšších, také.
Sudetoněmecký problém je otázkou 19. a 20.století a není to problém ryze národnostní, ale politický. Pohraniční Němci se usadili v českých zemích na základě pozvání českých panovníků a byli povinováni loajalitou vůči českému státu. Sudetskými Němci se potomci těchto osadníků stali až poté, co tuto loajalitu odmítli a postavili se proti státu, který jejich předky pozval a přijal.
Plným právem tudíž můžeme naopak považovat Adalberta Stiftera a další osoby německého jazyka za Čechy (Böhme), protože loajálnost vůči své zemi cítili a ctili. Sudeťáctví je tudíž hlavně otázka etiky a morálky.
Obdobně by se dalo říct, že většina sudetských Němců je českého původu.
Stačí navštívit staré hřbitovy v oblastech bývalých Sudet a číst jména.
Dobře tuto otázku popsal K.V.Rais a další. Také řada Čechů má některé předky německého původu, čemuž se ve smíšeném prostředí nedalo zabránit a také se tomu většinou nikdo nebránil. Nicméně poněmčování národnostně smíšeného pohraničí bylo velice silné zejména proto, že vládnoucí vrstva habsburského císařství byla německá a většina škol, zejména vyšších, také.
Sudetoněmecký problém je otázkou 19. a 20.století a není to problém ryze národnostní, ale politický. Pohraniční Němci se usadili v českých zemích na základě pozvání českých panovníků a byli povinováni loajalitou vůči českému státu. Sudetskými Němci se potomci těchto osadníků stali až poté, co tuto loajalitu odmítli a postavili se proti státu, který jejich předky pozval a přijal.
Plným právem tudíž můžeme naopak považovat Adalberta Stiftera a další osoby německého jazyka za Čechy (Böhme), protože loajálnost vůči své zemi cítili a ctili. Sudeťáctví je tudíž hlavně otázka etiky a morálky.
