Žáček chtěl v rozhlasovém vysílání zdiskreditovat Ústav pro studium totalitních režimů, tvrdí vědečtí pracovníci

Nejzávažnější je Žáčkovo obvinění, že publikace vydávané ústavem ve skutečnosti nejsou dílem jeho zaměstnanců, ale že je za finanční odměnu zpracovává „někdo jiný“. Jde o argumentační posun, který je důsledkem neudržitelnosti dřívějších tvrzení Pavla Žáčka, že ÚSTR a jeho odborní pracovníci nevykazují publikační činnost. Od roku 2013, tedy v období po odchodu Pavla Žáčka, vydal ÚSTR celkem 83 knižních publikací (44 klasifikovaných jako monografie, 39 jako kolektivní monografie/sborník), z nichž 61 – téměř tři čtvrtiny – nese autorství jeho zaměstnanců. Je tedy patrné, že překlady cizojazyčných knih, případně publikace externích autorů tvoří jen naprostou menšinu aktuálních publikací. Pro úplnost dodejme, že překlady a práce externistů vydával ÚSTR i v době, kdy jeho chod Pavel Žáček výrazně ovlivňoval.

Úspěchy, kterých ÚSTR dosáhl po roce 2013, Pavel Žáček zlehčuje tvrzením, že se týkají projektů, které byly započaty v jeho éře. Příkladem je jedna z hlavních publikací ÚSTR, dvoudílný Biografický slovník vedoucích funkcionářů KSČ v letech 1921–1989. Žáček zdůrazňuje, že projekt zahájilo jeho vedení. Ve skutečnosti však byl do roku 2013 sepsán zlomek výsledného textu, a to zejména z důvodu časté fluktuace odborných pracovníků způsobené do značné míry jeho vlastní personální politikou.

Pavel Žáček zpochybnil i úroveň vzdělání pracovníků ÚSTR. Stačí se ovšem podívat na počet odborných pracovníků s vědeckým titulem Ph.D. Uvedený titul má 32 z 58 současných zaměstnanců výzkumných a vzdělávacích oddělení. Mnoho dalších doktorské studium dokončuje. Titul Ph.D., případně probíhající doktorské studium v pokročilé fázi, se po roce 2013 stalo podmínkou při přijímání nových pracovníků do výzkumných oddělení, což před uvedeným datem rozhodně neplatilo. Značná část těch, kteří doktorát nemají, na ÚSTR nastoupila právě v éře Pavla Žáčka.

Další kritika Pavla Žáčka směřovala ke skutečnosti, že na ÚSTR v současné době pracuje málo docentů a žádný profesor. To však vyplývá z charakteru a poslání celé instituce. Docent a profesor jsou akademické vysokoškolské tituly související s pedagogickou prací se studenty. Pro chod a cíle ÚSTR jakožto výzkumné, nikoliv vysokoškolské instituce nejsou tedy primárně potřebné. Zároveň však dodejme, že spolupráce ÚSTR s univerzitními pracovišti je dnes na nesrovnatelně vyšší úrovni, než tomu bylo v éře Pavla Žáčka.

Je s podivem, že Pavel Žáček opakovaně zmiňuje nízkou kvalifikaci stávajícího vedení ÚSTR. Uniklo mu snad, že Daniel Herman, pod kterým působil v pozici vedoucího kanceláře ředitele, titul Ph.D. na rozdíl od stávajícího ředitele Zdeňka Hazdry neměl, nebo jde jen o další zavádějící tvrzení, které má zmást veřejnost?

Pavel Žáček hovoří o značné fluktuaci zaměstnanců. Ve skutečnosti po roce 2013 odešlo minimum odborných pracovníků působících v odděleních výzkumu a vzdělávání. Hned 24 těch současných své působení na ÚSTR započalo před rokem 2013. Ústav opustilo proti tomu pouze 6, a to z velmi rozdílných důvodů. Příchody nových odborných pracovníků po roce 2013 nelze označit za fluktuaci – ve skutečnosti šlo o rozšíření odborné sekce ústavu, která neměla na další působení služebně starších badatelů vliv.

Další známé, nyní opět zopakované tvrzení Pavla Žáčka zní, že ÚSTR ztratil „své postavení“ a ostatní instituce s ním odmítají spolupracovat. Ve skutečnosti však ÚSTR intenzivně kooperuje s předními výzkumnými pracovišti v ČR, ať již jde o historické ústavy Akademie věd ČR či jednotlivých univerzit. Pořádají se společné konference a workshopy, publikace ústavu vycházejí v koedicích s prestižními vydavatelstvími typu Academia či Karolinum. Odborní pracovníci pravidelně vystupují v médiích a o jejich komentáře je značný zájem, jak naposledy ukázalo 30. výročí sametové revoluce.

Aktivity ÚSTR se Pavel Žáček pokusil znehodnotit také tvrzením, že na konferenci pořádané v senátu u příležitosti 30. výročí sametové revoluce vystoupili za ústav pouze ředitel Zdeněk Hazdra s krátkým úvodním slovem a dále jeho náměstek Ondřej Matějka v pozici moderátora jednoho z panelů. Opět jde o nepravdivé tvrzení. Ve skutečnosti příspěvek přednesli další tři odborní pracovníci ÚSTR (Jaroslav Pažout, Kristýna Bušková a Klára Pinerová).

Další tvrzení Pavla Žáčka, že ÚSTR vůbec nezkoumá represe, jak mu ukládá zákon, se stalo úsměvným folklórem. Naneštěstí ale silně rezonuje v médiích, aniž by byla ověřována jeho pravdivost. Žáček v Českém rozhlasu mluvil o „likvidaci instituce, která nyní studuje výstavbu panelových domů a další ptákoviny“. Realita je ovšem zcela odlišná. Aktuálně v ÚSTR běží 41 výzkumných projektů. Letmý pohled na ně ukáže, že se zabývají například dějinami StB a nacistického represivního aparátu, československými oběťmi represí v Sovětském svazu, perzekucí církví, disentem, protesty obyvatelstva, kolektivizací či kritickými životopisy významných komunistických politiků. Marně mezi nimi hledáme cokoliv, co by naplňovalo Žáčkovo počítání paneláků.

Pavel Žáček v Českém rozhlasu prohlásil, že „zvítězila (údajná) teze“ sociologa Michala Uhla, že v ÚSTR musí působit „levicoví historici“. V reálu je politická orientace zaměstnanců velmi pestrá (mezi výzkumnými pracovníky nalezneme osoby kandidující do politických funkcí za ODS nebo člena hnutí Trikolóra) a není vůbec kritériem braným v úvahu při jejich působení v instituci.

Výše uvedené skutečnosti si lze snadno ověřit z otevřených zdrojů, webových stránek ÚSTR a jeho výročních zpráv schvalovaných senátem. Pavel Žáček si musí být vědom nepravdivosti svých, ve veřejném prostoru často opakovaných tvrzení. Média jim naneštěstí – mnohdy nekriticky – naslouchají. Pavel Žáček diskredituje práci nás a našich kolegů, proto se proti jeho výpadům důrazně ohrazujeme.