Žádné rvačky! Mít v autě ožralého chlapa s rozbitou hubou není žádný med

Poslední slovo   20:00
Kevin vylezl z pohotovosti krátce po čtvrté hodině ráno, oděn do bílých obvazů, zkrvavené košile a zbytků kalhot. Opíral se plnou vahou o manželku, která byla poloviční velikosti, ale zjevně zocelená životem, ve kterém manžela musela podpírat každou chvíli. Oba se usmívali. Kevin rozzářeně, šťastně, nadšeně. A jeho žena takovým tím rozpačitým úsměvem, jako když se za svého druha stydíme, ale nemilujeme ho pro to o nic míň.

Iva Pekárková. | foto: MAFRA

Tohle byly mé taxikářské roky v Anglii a tihle dva si přáli, abych je odvezla do městečka nějakých 50 mil od Londýna. Bylo to sakra dobré rito. A to jsem netušila, že mi věnují extra 80 liber – prý abych měla z čeho zaplatit vyčištění sedačky, pokud na ní ulpěla Kevinova krev.

Prohlédla jsem si zadní sedadlo a žádnou krev jsem na něm neviděla. Ale Kevin s manželkou mi peníze vnutili i tak. Prý tohle spropitné dávají každému řidiči, který je odveze domů po jednom z Kevinových, ehm, dobrodružství. Vědí, že mít v autě ožralého chlapa s rozbitou hubou není žádný med.

Svět jako v mrákotách. Nejen o činkách vztyčených do výše a opřených o zrcadlo

Kevin má podivný koníček, svěřila se mi jeho žena. Je to skvělý chlap, úžasný táta, obětavý manžel. Ale jednou za čas ho to popadne, ona musí sehnat na celou noc hlídání – mladšímu synovi jsou teprve tři – a vypravit se s Kevinem do hospody v nějakém místě, kde je nikdo nezná. A tam se Kevin trošku napije, a tak dlouho se pouští do sporů s jinými hosty, až mu jeden z nich rozbije hubu. Občas mu hubu rozbije víc než jeden host, a to je pro Kevina svátek.

Jakmile je Kevin řádně pošramocen, odeberou se do nejbližšího špitálu. Tam mu ošetří nejhorší zranění, zafixují zlomené zápěstí, ovážou zlomená žebra. Když mu zašívají tržné rány, Kevin odmítne lokální umrtvení a bez jediného slova či zaúpění si užívá té bolesti. Pak lékařům a sestrám z celého srdce poděkuje, hezky se na ně usměje – a podepírán manželkou se odebere k čekajícímu taxíku. Je šťastný jako už dlouho ne.

„Jasně, je to cvok,“ shrnuje Kevinova manželka své observace. „Ale žádnou diagnózu nemá – masochista, mnohočetná osobnost, bipolární porucha… nic z toho. Prostě mu dělá dobře si jednou za čas nechat rozbít hubu.“

Ostatně… díky tomu se seznámili. Jednou šla popíjet s kámoškami a před hospodou zrovna někdo dával Kevinovi po tlamě. Děvčata začala křičet, ať se okamžitě prát přestanou, a chlápek, co Kevina mlátil, uposlechl. Kevin jen tiše stál a zubil se jako blbec. Jí ho bylo líto, nechala se pozvat na drink… a vidíte to, už mají tři děti.

A jasně, doslechla se o mužích, kteří potřebují, aby je jednou za čas někdo zbičoval. Pokud to jejich partnerka nezvládne, musejí platit profesionálkám. A ona by zaručeně hrozně žárlila, kdyby Kevin platil nějaké domině v kožené kombinéze. Takhle ho zadarmo zmlátí neznámý chlap.

Za ty roky, co jsou spolu, už si dávno zvykla. A Kevina má čím dál radši. Každý má přece svoje koníčky.

Vstoupit do diskuse (1 příspěvek)
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.